|
České exlibris 1945–1980
České exlibris 1945–1980 je v pořadí třetí výstavou cyklu, který je věnován knižním značkám ze sbírky grafického designu Moravské galerie v Brně. V roce 2008 jím zároveň oslavíme 110. výročí vůbec první výstavy exlibris na území českých zemí. Pro účely prezentace byla vybrána díla šestnácti autorů, kteří se významným způsobem zasloužili o vysokou úroveň české drobné grafiky v Československu a její odezvu v zahraničí.
Rozpětí let 1945–1980, které výstava mapuje, bylo obdobím vrcholné popularity českého exlibris jak v domácím, tak evropském měřítku. Od 80. let docházelo k postupnému ubývání umělců, pro které by tvorba exlibris byla přitažlivým výtvarným problémem a způsobem uměleckého vyjádření. Tento sestupný trend se ještě prohloubil po roce 1989, kdy se mnohým grafikům naskytly jiné, lukrativnější možnosti realizace.
V představené kolekci se objevuje celá škála motivů vyjádřených různými výtvarnými prostředky od popisně realistického přes primitivizující (Michael Florian, Miroslav Houra), poetické (Karel Oberthor, Michaela Lesařová-Roubíčková), humorné (Zdenek Seydl), surrealistické (Josef Liesler) až po čistě abstraktní polohu v dílech Jaroslava Kaisera a Dalibora Chatrného.
Na klasické dědictví minulosti navázali ve své tvorbě především Cyril Bouda, Vojtěch Cinybulk, Jiří Antonín Švengsbír a Emil Kotrba. Cyril Bouda, klasik české grafiky, byl vyhledávaným tvůrcem exlibris především pro svůj pokorný respekt před realitou a vypravěčský talent s humornou nadsázkou. Realistická tvorba Vojtěcha Cinybulka od konce 50. let postupně přecházela od plastického výrazu k plošnějšímu a stylizovanějšímu pojetí. Vlasově jemné linie bohatých kompozicí podtrhují jemnost a subtilnost exlibrisové tvorby Jiřího Švengsbíra. Emil Kotrba ve svém díle uplatňoval zejména kreslířské zkušenosti ze studia zvířat, především koní. Protějškem k tomuto přístupu je zcela nová, silně individualizovaná nota v tvorbě exlibris mnohých autorů po roce 1945, oceňovaná také v evropském měřítku jako projev jisté vzpoury proti konvenci a tradicionalismu. V surrealistických dílech Josefa Lieslera se realita a sny prolínají s lehkostí umělcovy mimořádné fantazie. Snově realistická a poeticky odlehčená jsou také exlibris Vladimíra Komárka, na nichž autor zobrazuje nejprostší artefakty všedního života. Knižní značky Zdenka Seydla zase na první pohled upoutají humorným viděním světa stylizovaným do dětsky naivních a barevných kreseb propojených s typickou kaligrafií. Svým projevem patří Zdenek Seydl k jednomu z nejoriginálnějších tvůrců českého exlibris. Také Jaroslav Kaiser se dal cestou velmi osobitého projevu, jehož základem je stylizace, geometrizace a sytá barevnost. Do tvorby exlibris vnesl Jaroslav Kaiser nová témata, např. kosmos, virtuální vyjádření pohybu či abstraktní analogie s hudebními harmoniemi.
Abstrakce je častým námětem také v exlibris Dalibora Chatrného. Autor se ve svém díle brzy dostal přes stylizované figurální náměty ke znaku a nepředmětnému vyjadřování.
V celé historii knižních značek hrálo důležitou roli písmo, které zprostředkovávalo vztah mezi objednavatelem a obsahem exlibris, přičemž v dílech některých autorů tvořilo jeho podstatnou složku. Pro Zdeňka Sklenáře bylo písmo východiskem jeho subtilních lineárních struktur, do kterých začleňoval i další motivy, jako krajiny, portréty nebo zátiší. Také Jaroslav Šváb kladl důraz na písmo, které mu sloužilo jako základ kompozice, estetická složka či samostatný prvek. Exlibris Jaroslava Lukavského dokazují schopnost autora mistrovským způsobem spojit námět s tvarem a rytmem písma do harmonického celku.
Od 70.–80. let dochází k postupné změně společenské funkce knižních značek. Minimalizací písma, často redukovaného jen na iniciály, exlibris ztrácí svůj specifický obsah tím, že přestává vypovídat o objednavateli. Stále častěji se prosazuje tematická nezávislost tvůrců, což knižní značky mění spíše v drobnou volnou grafiku.
Petra Ciupková
kurátorka výstavy