1994-2007..... 2008, 2009, 2010, 2011, 2012, 2013


21. ročník soutěže GRAFIKA ROKU 2014
20. ročník CENA VLADIMÍRA BOUDNÍKA


 

 

Porota Ceny Vl. Boudníka 2014, dne 12. 12. 2014
Malý radniční klub, Staroměstská radnice, Praha

Mgr. Zdeněk FREISLEBEN (předseda), ředitel Památníku národního písemnictví, Praha; ak. mal. Marie BLABOLILOVÁ, laureátka Ceny Vl. Boudníka 2003; PhDr. Simeona HOŠKOVÁ, tajemnice a ředitelka občanského sdružení IKG, Praha; doc. PhDr. Zbyněk JANÁČEK, děkan Fakulty umění OU, Ostrava a laureát Ceny Vl. Boudníka 2013; PhDr. Magdaléna JUŘÍKOVÁ, ředitelka Galerie hl. m. Prahy; doc. ak. mal. Josef MIŠTERA, děkan Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara ZČU, Plzeň; PhDr. Tomáš RYBIČKA, ředitel Galerie moderního umění, Hradec Králové.   
      
Porota ocenila Růžičkovo konzistentní linorytecké dílo se zvláštním přihlédnutím k období 70. a 80. let, řadícího se k nejoriginálnějším tvůrčím počinům v české poválečné grafice. V černobílém lineárním linorytu, ke kterému od dětství tíhnul pod vlivem xylografických ilustrací Gustava Dorého, vznikaly v 70. letech, jakoby z filmových sekvencí komponované záběry motoristických rellay s charakteristickými motivy bugatek a závodníků. Na začátku 80. let je vystřídaly pohledy na výrazově „odcizené“, nočním světlem zalité městské bloky, kinetickým působením horizontálního rastru posouvané k optickým hodnotám op artu. Ve své době a v jeho generaci, preferující hlubotiskové techniky s pohádkově fantaskní či přírodní neoromantikou, jsou tato díla jedinečným příkladem experimentálního přístupu k „rustikální“ technice, po svém ztvárňující civilizační témata pop artu, nové figurace a prizmatem osobitého magického realismu projektující kafkovský syndrom politické a společenské reality doby. (sh)



JINDŘICH RŮŽIČKA – 20. LAUREÁT CENY VLADIMÍRA BOUDNÍKA

Ačkoliv je tvorba Jindřicha Růžičky, grafika, malíře, kreslíře, fotografa a také literáta na první pohled velmi různorodá, je to právě grafika, která je jejím svorníkem a navzájem ji tematicky a do jisté míry i výtvarnými přístupy propojuje.
    Stěžejním tématem Růžičkovy grafiky je město. Růžičku zaujalo především jako civilizační atribut v podobě městských scenérií, domovních a industriálních staveb. Toto věcné a jasně uchopitelné téma převedl do osobitých magických kompozic, projektujících vzpomínky na dětství prožité v prostředí opuštěného pohraničí, poblíž majestátních Broumovských stěn, dětskou optikou přetvořených do fantaskního světa plného tajemství.
    Z grafických technik si Růžička zvolil čárový linoryt, vlastně jakousi „náhražku“ materiálově náročného dřevorytu, u něj spojeného s  ilustracemi Gustava Dorého, které od dětství obdivoval. Linorytu se věnuje už od poloviny sedmdesátých let a poprvé jej využil v souboru grafik z motoristického prostředí. V nich si vyzkoušel možnosti, které mu tato technika nabízí. Novou, definitivní podobu získal linoryt na počátku osmdesátých let, kdy automobilová závodiště, typické bugatky a letecké motivy nahrazuje zobrazení komplexů městských architektur. Bravurně uchopený čárový linoryt mu umožnil uplatnit smysl pro konstrukci a vytvořit originální grafické koncepty plošných geometrických struktur z mechanicky řazených horizontálních čar. Stavby jsou statické, bez obrysu, prostor architektur buduje rytmizovaná šrafura. Tvoří ji přechod bílé a černé - světla a stínu, jejichž rozhraní dotváří šedé plochy. Právě kontrast mezi prostorovým cítěním architektury a plošným charakterem šrafur dodává těmto grafikám, v jakémsi bezčasí opuštěných staveb, nezaměnitelný ráz.
    Na konci osmdesátých let zapojil Růžička do grafiky barvu. Barevné soutisky přinesly novou vizuální kvalitu. Městské bloky nahradily  blíže nespecifikované pohledy do jejich prázdných interiérů. Ztrácíme se v nich, jejich labyrint je nekonečný, nelze jej blíže identifikovat. V těchto obrazech, pohybujících se na hraně snu a reality, rezonuje nejen středoevropská inspirace židovsko-německou literaturou přelomu 19. a 20. století, ke které se Jindřich Růžička hlásí. Je to i vztah k umění počátků italské renesance, především k malíři Paolo Uccellovi, k ranému romantismu, k čínské malbě a filosofii, patrný ve specifickém uvažování o prostoru a světle - důležitém prvku nejen v jeho grafické tvorbě. A v neposlední řadě svou roli hraje i důvěrná znalost scénografického díla Emila Preetoria.
   .Později se námět grafik pozměnil. Téma města v něm zůstalo, nyní ve smyslu organismu skalního„města“ s přírodní architekturou pískovcových vrcholů, stěn a labyrintem chodeb. Netvoří je už šrafura horizontálních čar, ale sestava linií, které modelují imaginární objemy skalních útvarů, labyrinty stezek a skrytých vstupů. V devadesátých letech také experimentuje se sítotiskem, xerografií. Po delší přestávce, na přelomu tisíciletí se Růžička ke grafice vrátil drobnými formáty, kterými tehdy mj. reagoval na obecně se šířící „billboardizaci“ grafiky. Barevná lina byla abstrahovanější, tištěná na černý podklad. Zabýval se v nich prostorovými vztahy, které pak po roce 2005 varioval ve větších formátech.
     Grafikou se Jindřich Růžička prosadil nejvýrazněji. V současnosti ale už lina netiskne. Jeho tvorba je však natolik provázaná a konzistentní, že se grafické přístupy nadále do jeho současných kreseb, obrazů a fotografii prolínají.
Hana Larvová, kurátorka výstavy Jindřicha Růžičky





Perugia č. 79,
1983, linoryt, 290 x 608 mm




Zámecká čtvrť č. 107
, 1986, linoryt, 270 x 539 mm



Jindřich Růžička
N 3. 5. 1947, Police nad Metují; VZ 1968 – 1974 AVU Praha (B. Slánský, J. Smetana, L. Čepelák). SV (v) Od r. 1980 uspořádal 18 autorských výstav, např. 1980 G mladých, Praha; 1980, 1985, 1994, 2003 M Broumov; 1981 Kulturní a informační centrum, Sofia, BG; 1984 G Čs spisovatel, Praha; 1990 Tylův památník, Kutná Hora; 1997 G Fronta, Praha; 2005 G Klatovy/Klenová; 2005 Geofyzikální ústav, Praha; 2007 G Hollar, Praha; 2010 GVU, Náchod; 2011 Horácká G, Nové Město na Moravě. KV (v) Od r. 1974 vystavoval na 155  společných výstavách, z toho 59 v zahraničí.
S (v) NG Praha; GHMP; UPM Praha; GVU Cheb, Náchod; G Klatovy / Klenová; PNP Praha; MU Olomouc; Art G Bradford, GB; Kanagawa Prefectural G Yokohama, JP; Kunstverein zu Frechen e. V., Frechen, DE; M de Arte Moderno de Buenos Aires, AR; M of contemporary graphic Art Fredrikstad, NO; NG of Art Washington D.C., US.
O 1978 5. MB dřevorytu a dřevořezu, Banská Bystrica, SK, čestné uznání; 1986 8. IGT, Frechen, DE, medaile; 2003 Festival komorní grafiky, G Hollar, Praha, Cena SČUG Hollar; Grafika roku: 2003, 2007 Statutární ceny v kat. B; 2005 Cena za techniku lino; 2004 čestné uznání za techniku lino; 2005 čestné uznání v kat. A a B; 2007 - čestné uznání v kat. A.