Home Grapheion Revue Grafika roku a Cena Vladimíra Boudníka MTG Praha IKG Naše publikace Kontakt Přihláška O nás
 
  
  
PARTNEŘI







 



 

 

 


Blog - III. část autobiografie Dany Puchnarové - dokončení

 


Dana Puchnarová :

BYTOVÉ VÝSTAVY/  PRAŽSKÝ UNDERGROUND  V  UMĚNÍ ... (poslední část)

 

     Přijel z vojny filozof Petr Rezek a zastavil se u mne v Č. Budějovicích. Mé věci se mu hodně líbily a uspořádal brzy potom bytovou výstavu OBLAKA u sebe v Praze. Poté ve dnech 2.- 13. 4. 1978 se konala bytová výstava v Petrské 4 v Praze I. Ta akce mne ujistila - i když v mém malém mikrosvětě - že mé myšlení nalézá odezvu, a zájem několika našich filozofů mne velmi těšil. Byla to taková podpora, kterou jsme si poskytovali navzájem, v tom hnutí, které se nazývalo underground podle toho, že jsme se stýkali a pracovali ve skrytu, neveřejně, naprosto nezištně, vlastně z čistého nadšení. Tím, že OBLAKA  manifestovala nové pojetí myšlenky svobody a volnosti na skrytých metaforách Máchových veršů, byl postaven jakýsi neviditelný most mezi obrozenectvím a naší dobou a tak bylo skutečně potřeba, aby se toho nadřízené kulturní a stranické orgány nevšimly, a přesto, aby to několik přátel vidělo.
    Bytové výstavy se dělaly v Praze, ale i v Brně,  Bratislavě, také v Olomouci a Ostravě. Málo se o tom vědělo, což bylo v té kruté době jen dobře. 

    V Bratislavě jsem poznala ateliéry a výstavy okruhu kolem Jankoviče, R. Sikory, D. Tótha a dalších díky aktivitě Ing. Ivo Janouška, který dával dohromady soubory grafiky a pak i fotografií děl českých, moravských a slovenských avantgardistů, nepovolených režimem.
   V albu TVORBA 1977 shromáždil Ing. Janoušek fotografie děl těchto mladých umělců: R. Fila, St. Filko, Jan Zavarský, D. Fischer, K. Gebauer, E. Halberštát, J. Jankovič, Č. Kafka, E. Kmentová, J. Meliš, I. Minárik, E. Ovčáček, D. Puchnarová, R. Sikora, A. Šimotová, M. Šnajdr, D. Tóth, J. Wojnar, O. Zoubek
.

     ALBUM ČS. GRAFIKY 40 AUTORŮ  jsem odvezla k výstavě do Krakova, jak zmíněno výše. Několikrát jsme se s Ivo Janouškem sešli na soukromém semináři, kde nám přednášel o současné fyzice, o kybernetice, o informatice, o budoucnosti vědy a umění. Tu na chalupě v Beskydech jsem poznala objevitelskou urputnost slovenské skupiny, která se zabývala už tehdy problémy ekologie, uchování životního prostředí, sociologií, lidstvem, pořádala veřejné demonstrace a manifestace. Vyprávěli nám, co dělají, ukazovali své záznamy a projekty, bylo to nezkalené tvůrčí prostředí, zcela výjimečné a vzácné. Tady všude jsem viděla realizované své SPS - STUDIO SOCIO - PSYCHO - SPACE, jak v bytových výstavách, tak ve vztahu neviditelné státní mašinérie k velkolepým myšlenkám skupinek a jednotlivců.

     Jakýmsi manuálem mé tehdejší práce se stal sborník TVŮRČÍ PRACOVIŠTĚ, zakázka Institutu průmyslového designu v Praze (IPD 1978), který obsahoval jak popis celého mého pracovního prostředí, tak i všeho, co v něm vznikalo. Celkem 80 listů obsahovalo převážně fotografie s mým komentářem - těch fotografií bylo přes sto. Sborník je rozdělen do několika oddílů. V části Prostředí tvorby popisuji detailně svůj byt jako tvůrčí pracoviště. Po rozvodu 1976 jsem adaptovala byt v secesním domě z r. 1902 v centru krajského města o rozloze 120 m2 tak, aby sloužil různorodé specializované činnosti ve výtvarných oborech i v teorii umění. Počítala jsem i se svými dětmi, které obývaly jeden pokoj a mou práci denně sledovaly. Situování tvůrčího pracoviště na středověkém čtvercovém náměstí s pohledy na renesanční fasády a protilehlou budovu radnice působilo radostným životním pocitem a působilo inspirativně. Nejbližší okolí ateliéru jsem využívala při fotografování mých plastik a modelů na zděném zábradlí balkonu, který zdobil fasádu domu v I. patře a byl z něj skvělý rozhled po celém náměstí.

    K bytu vedlo široké, výtvarně působivé schodiště s původním kovovým ornamentálním zábradlím. Vstupní hala 10 x 2,8 m sloužila jako malá galerie obrazů, plastik a grafiky a propojovala všechny prostory. Místnosti o výšce 3,8 m byly vymalovány bílou barvou. Ateliér jsem zbudovala z největšího pokoje s třemi okny na náměstí, s balkonem. Dovoloval práci na velkých formátech, na obrazech kresbách, plastikách, v rohu byla zařízena grafická dílna s hlubotiskovým lisem, po pravé straně vstupních dveří jsem zřídila sklady na obrazy. Na grafické listy a kresby jsem měla velký kovový archiv se zásuvkami. Pracovní zařízení tvořily tři stoly a malířské stojany. Ateliér byl dobře osvětlen, pracovala jsem často i po večerech, učila jsem v něm také děti ze svých kurzů TALENT - ATELIÉRU, které chtěly vstoupit na školy výtvarného směru. Zněla tu hudba reprodukovaná i námi hraná (klavír, flétny).

    Vytvořil se tak PROSTOR   IMAGINACE, v němž vznikaly nové ideje od r. 1976. To je i název nejbohatšího oddílu sborníku, který obsahuje přehled mých výtvarných prací ve fotografiích a kresbách. Jsou tu stolní grafiky, které představují studie prostoru a možné modely pro výstavnictví a scénografická řešení, mnohé varianty studií tvarů v ploše a barvě, a to jak tisky serigrafií, tak obrazy, objekty z plexiskla, kresby, plastiky, obklady stěn v architektuře - zde všude jsem užila stejné tvarové řady. Považovala jsem za soukromý objev převedení grafiky do prostoru. Stalo se tak po r. 1973, kdy jsem tiskla cyklus  barevných serigrafií Hry s člověkem. Cítila jsem, že mne plošnost tisků neuspokojuje a že je možné poskytnout divákovi nové prožitky tím, že díla dotvoří jeho životní prostředí. Vytvořila jsem tedy z kartonu, papíru a knihařského plátna skládací konstrukce, na které jsem přilepila části mých grafických listů. Vznikly tak různé formy stolních objektů, také model stavebnice z krychlí, hrály si s ním mé děti, takže by se uplatnila dobře v mateřských školách. Dítě v každé sestavě vidělo něco jiného: věže, ale i auto, nábytek či domek.
     Několikaleté studie účinnosti jednoho tvaru, které jsem prováděla v kresbách, projektech a v mnoha technických (materiálových) variantách našly uplatnění ve výzdobě architektur jako kachlové obklady stěn. Stejného tvaru jsem užila na projekty drátěných modelů Brány větrů či Pomníků vzduchu, mnoha skic pro cyklus UTOPEIA, pro doprovod knih na předsádky či obálky. Říkala jsem tomu PROSTOROVÝ  VÝZKUM  KRAJINY ...

     V mém studiu SOCIO - PSYCHO - PROSTORU  jsem věnovala největší pozornost PROSTORU VĚDOMÍ. Pro sebe jsem si mapovala cestu od kresby přes prostor k nové informaci. To jsem dokládala obrazovým materiálem:
A/kresba návrhu pomníku 
B/pak vznikají prostorové modely z pálené  hlíny
C/ nakonec syntéza: grafický list jako studie socio-psycho-prostoru v ploše- fotografika, leptaná akvatintou MY COUNTRY WITH  MONUMENTS.

    Stejná tvarová řada byla použita i na další grafické listy, které patří do cyklu SNY O CIVILIZACI (Šumava-Utopeia, varianty na téma Dürerovy Melancholie, Pomníky civilizace, Pomníky humanity - katedrály, atd.). Pomník manipulace byl fotografován v několika fázích. Sestava všech modelů pomníků civilizace z pálené hlíny znamenala projekt pro určité prostředí a určitý typ komunikace. Vysvětluji to tak, že vidíme situaci po zničení celé planety - prostředí je spálené a mrtvé, bez života. Typ komunikace: mám na mysli přenos na obrazovky computerů kdesi v kosmu, obraz je nezřetelný. Vytvořila jsem vědomě hrůznou vizi nelidských skutečností - Nakonec jsem cyklus nazvala  VIZE  ZNIČENÉ  CIVILIZACE. / 1975-1978/

     Zároveń však v ateliéru vzniká cyklus zcela pozitivní -  SNY O CIVILIZACI  - tvary a barvy, které psychicky posilují člověka v jeho nejbližším prostředí. Model průsvitné krychle, jejíž stěny nesou soustředný motiv z barevných křivek, je návrhem prostoru pro meditaci s hudbou.
    Model plastiky v přírodě z keramiky: tvar, studovaný v různých variantách, nalézá uplatnění jako průchozí plastika v parku či v městské architektuře. Poznala jsem za volantem auta i situaci na našich silnicích, ve sborníku je projekt návrhu křižovatky dálnic s plastikami Brány větrů a proskleným motorestem ve tvaru křivky. Po zrušení automobilové dopravy budou autostrády upraveny na hřiště a promenády. Do projektů prostředí patří i návrhy výzdoby pro veřejné slavnosti na velkém náměstí v Č. Budějovicích, kdy jsem soustředila plastické tvary kolem kašny. Projekty utopických plastik v krajině Šumavy kolem Lipna znamenaly obrat v mé práci, když jsem plošný prvek převedla do prostoru a v r. 1973 jej vytvořila z plexiskla. Základem byla barevná kresba Brána větrů.

        Všechny mé objevy jsem dříve či později uplatnila v kurzech kreativity dětí a mládeže, které jsem vedla při Domu kultury v Č. Budějovicích od r. 1972. Brzy se projevily možnosti využití prostorových prvků k výchově cítění u dětí. Vytvořila jsem malý systém tzv. CVIČENÍ PROSTOROVÉ CITLIVOSTI, který formou her vedl děti ke kreativitě a k základům výchovy k designu. Některé takové experimenty jsme nafotografovali. Metodou SPS jsem studovala v ateliéru vztah člověka a prostoru, zvláště pro hry ve skupinách. Spolupracovala jsem se svými kurzy se skupinou amatérského divadla, na scénách Domu kultury se objevovala poezie, dělala jsem malé scénáře pro básnické filmy.
Vznikl i model pro scénář OBLAKA:  figura člověka s papírovým oblakem, kterou jsem si fotografovala v okně.
      Pocit prostoru může člověk prožívat od dětství. Sloužila k tomu jedna krychle nebo série drátěných objektů, které se prolézaly, podlézaly, stavěly do různých forem a sestav. Konstrukce buňky bytu, nebo hradeb vyvolávají různé reakce v dítěti. Cvičení prostorové citlivosti cvičí i mezilidské vztahy. Tehdy jsem spolupracovala s několika psychology a psychiatry, takže jsem jim své objevy dávala k dispozici.
      V ateliéru vznikaly i návrhy pro výzdobu architektury, keramické stěny z elementů křivek byly vlastně hrovými sestavami v ploše, byly mou vlastní hrou, když jsem kachle na místě sestavovala na zemi. Ve sborníku TVŮRČÍ PRACOVIŠTĚ popisuji další  místnost: studovnu s knihovnou, její vybavení, osvětlení, doplnění obrazy a plastikami, což vše umožňovalo nejrůznější tvůrčí koncepční činnost v plné koncentraci
     Také jsem tu popsala prostředí na naší staré jihočeské chalupě v Domaníně, na samotě u třeboňských rybníků, které jsem ponechala její původní charakter. Zde jsem pracovala hlavně pod širým nebem, což dávalo prožitek spojení s přírodou. Do sborníku jsou zařazeny fotografie modelů betonových plotovek a malé studijní architektonické modely. Ráda jsem do prostoru mezi stromy a vodní hladiny zavěšovala své průhledné konstrukce z plexiskla a kreslila na starém stole uprostřed travnatého dvora. Sborník je ukončen podrobnými půdorysy všech místností bytu, jejich funkčním využitím. Za tu práci jsem tehdy dostala i zaplaceno, podle smlouvy s IPD.


    V těch letech jsem měla vždy jakési dvojí vnímání a pracovala jsem vždy na dvou protikladných cyklech, jakoby se v mé duši prolínal svět apolinský a dionyský. Dělala jsem věci, které vyjadřovaly strach, smutek a zoufalství a proti tomu vznikaly s velkou silou výrazy čistého, možná nadzemského řádu, matematicky jasné, geometricky krystalické. To zřejmě proto, že má duše energicky vyžadovala kompenzaci. Trvalo to řadu let, až do doby, kdy v mém vnitřním světě definitivně převládla snaha nepůsobit divákům duševní zmatek, bolest, nejistoty, nedávat najevo zoufalství a hrůzu, ale přinášet sílu, pevnost, odhodlání, světlo.... Nejprve bylo třeba udělat si pořádek v sobě samé. V tom mi nejvíce pomohlo studium jógy, které jsem začala v r. 1972. Studovala jsem u indického mistra na několika týdenních kurzech s přednáškami, které byly velmi důkladné. Postupně jsem se mohla zbavovat bolestí z porouchané páteře a naučit se pomáhat i druhým. Pomalu jsem pronikala do tajů koncentrace, meditace, do práce s čakrami a s dýcháním. Zvykla jsem si denně na svou sestavu cvičení, což bylo pro zlepšení stavu mého těla nezbytností. Začala jsem přijímat nové chápání  běžného života jako stálého propojování různých jogických cest. To mi otevřelo cestu k ovládání citů a pocitů, myšlenek a nakonec vědomí.

     Uskutečnila se pomalá transformace mého postoje k výtvarnému světu a práci umělce. Ta celá oblast se mi ukázala jako práce s čistým vědomím člověka a drobný důsledek toho bylo právě založení  SPS -  STUDIA  SOCIO - PSYCHO - PROSTORU.
    Na jogových seminářích jsem objevila (na základě osobních zkušeností), že pro umělce je opravdu nejdůležitější dobrý stav jeho těla i duše, a že je schopen jej pěstovat a udržet silou vůle a vizualizací, bude-li pravidelně denně na sobě pracovat.
 

 

 


Vydáno: 15.04.2009