Nechci v kleci!
České a slovenské umění 1970–1989 ze sbírek
Muzea umění Olomouc
Muzeum umění Olomouc – Muzeum moderního umění, Denisova 47, 771 11 Olomouc
24. 4. – 28. 9. 2008
POŘADATEL VÝSTAVY
Muzeum umění Olomouc – Muzeum moderního umění
KONCEPCE VÝSTAVY:
Ladislav Daněk
Jak se vyvíjelo české a slovenské výtvarné umění v letech 1970 až 1989, tedy během tzv. normalizace, se dozví návštěvníci výstavy nazvané Nechci v kleci!, která bude zahájena ve čtvrtek 24. dubna v olomouckém Muzeu moderního umění. Projektem zaměřeným zejména na tehdejší neoficiální výtvarnou scénu chce muzeum představit své bohaté sbírky. Zastoupena bude více než stovka autorů prostřednictvím 140 exponátů. Výstava potrvá do 28. září.
„Dvacetiletí 1970 až 1989 bylo plné protikladů a absurdit hraničících se schizofrenií. Umění se v té době tragicky rozštěpilo na oficiální, polooficiální a neoficiální. Hranici netvořilo kritérium kvality, nýbrž loajalita, služebnost vůči komunistickému režimu na jedné straně a naopak vzdor na straně druhé,“ charakterizoval normalizační výtvarné dění ředitel Muzea umění Olomouc (MUO) Pavel Zatloukal. Olomoucká výstava se podle něj ideovými nebo ideologickými vodítky neřídí. „Nechceme ani vytvářet nějaké mechanické dobové zrcadlo, ani se nostalgicky ohlížet po normalizačních létech jako dnešní česká pop kultura. Přestože tehdy naše instituce sbírala především tzv. angažované umění, nepodařilo se nyní z této kolekce vytvořit doplňující protějšek vůči tvorbě z druhého břehu. Je to další z paradoxů, dobově však velmi příznačných,“ uvedl.
Podle autora koncepce Ladislava Daňka je výstava pokusem o částečnou rekapitulaci vývoje výtvarného umění normalizačního dvacetiletí v tehdejším Československu prostřednictvím muzejních sbírek. „Ze zhruba dvou a půl tisíce sbírkových předmětů ze sledovaného období jsme nakonec vybrali 140 exponátů 105 autorů. Zastoupeny jsou vyjma autorské knihy všechny výtvarné druhy, malby, plastiky i fotografie, volné grafiky, kresby i užité umění,“ představil Daněk ve zkratce výstavu.
Jak připomněl, projekt Nechci v kleci! navazuje na řadu autorských výstav, které olomoucké muzeum pořádalo v nedávné minulosti. Mezi zastoupenými umělci se tak objevují Jiří Kolář, Karel Malich, Adriena Šimotová, Běla Kolářová, Milan Grygar, Jindřich Štreit, Jiří Lindovský, Václav Stratil, Jan Saudek a další. Muzeum však představuje také ucelenou kolekci slovenského umění, stranou nezůstali umělci z exilu, představitelé art brut nebo akčního a konceptuálního umění. „Souhrnně lze říci, že tyto okruhy tvoří zároveň pomyslnou osu sbírkotvorné činnosti muzea v posledních deseti letech,“ konstatoval historik umění.
Expozice je členěná z větší části chronologicky. „Hlavním záměrem je dokumentovat skutečnost, že v obou desetiletích se přirozeně prolínaly projevy figurativní povahy s projevy abstraktními. Současně je z vystavených děl patrné, že vznikala i řada individuálních projevů reflektujících na jedné straně svět přírody a na straně druhé svět technické civilizace,“ přiblížil koncepci Daněk.
Nezastíral přitom, že olomoucká výstava může být především odbornou veřejností vnímána jako kontroverzní. „Převážná většina dosavadních výkladů českého a slovenského umění tohoto období se nám jeví jako ne zcela objektivní. Polemický tón našich závěrů vychází z přesvědčení, že vývoj umění během normalizace nejenže neprobíhal lineárně, ale měl navíc místní specifika, čerpající z odlišných historických a kulturních kořenů,“ naznačil historik umění. „Náš projekt je navíc jakousi bilancí podstatné části sbírkotvorné činnosti muzea umění v posledním dvacetiletí. Je nyní na návštěvnících muzea, aby posoudili, nakolik bylo toto úsilí kvalitativně vyvážené, nakolik postihlo to, co si pod fenoménem normalizační léta Československa 1970 až 1989 představujeme, případně nakolik tuto představu posouvá, a v neposlední řadě nakolik je stále ještě mezerovité,“ doplnil jej ředitel muzea Pavel Zatloukal.
Olomoucké muzeum podle historičky umění Štěpánky Bieleszové kladlo důraz na srozumitelnost výstavy pro širokou veřejnost. Diváky tak budou expozicí provázet rozšířené popisky k některým dobovým výtvarným směrům nebo k dílům významných umělců. „Připravujeme navíc koláž dobových pořadů Československé televize a úryvků ze samizdatového Originálního videojournalu, kterou budeme na výstavě promítat. Jako tradičně nabízíme školám lektorský program a veřejnosti komentované prohlídky,“ upozornila historička umění. Snaha o srozumitelnou uměleckohistorickou charakteristiku normalizačního období je podle ní příznačná i pro doprovodný katalog k výstavě. „Publikace je koncipovaná jako přehledný dvojjazyčný katalog s krátkou úvodní studií Jiřího Oliče, medailony autorů a přehledem historických událostí,“ dodala.
K názvu výstavy
Název výstavy zapůjčil MUO na základě jednoho ze svých pláten Michael Rittstein (* 1949), jeden z nejvýznamnějších současných českých malířů a grafiků, spoluzakladatel proslavené skupiny 12/15. Jeho expresivní malířské příběhy na pomezí figurace a abstrakce jsou ceněny nejen u nás, ale i v mezinárodním měřítku. Michael Rittstein je na výstavě Nechci v kleci! zastoupen dvěma obrazy. MUO připravuje na příští rok reprízu jeho výstavy Vlhkou stopou, která je do 27. dubna 2008 k vidění v pražském Veletržním paláci.
„Nechci v kleci je pojmenování dobově příznačné. Mohlo se vztahovat k vnitřnímu světu výtvarné tvorby a představovat tak jedno z postmoderně vyhrocených hesel: Dosti klecí vyčpělých modernistických klišé! Jak však jistě všichni tušíme, jeho dobová souvislost je především ideová,“ říká k tomu ředitel MUO Pavel Zatloukal a dodává: „Ani zde se ovšem neubráníme víceznačnosti: Jistě, část české a slovenské společnosti, včetně výtvarné scény, tehdy opravdu v kleci reálného socialismu být nechtěla a navíc se tím ani netajila, většině však její zatuchlost velmi dlouho vyhovovala a ne nepodstatná část ji s gustem vylepšovala a udržovala v chodu.“