Druhý pohled

Volná grafika a exlibris německy mluvících umělců v Čechách  (1890-1938)

Ze sbírek Galerie umění Karlovy Vary a soukromých sbírek

Galerie umění Karlovy Vary – 7. 10.- 31. 12. 2007

 Zdenka  Čepeláková 

               Výstava „Druhý pohled“, která byla zahájena současně se sjezdem Spolku sběratelů a přátel exlibris v Karlových Varech sleduje několik aspektů. Jde především o připomenutí, přiblížení a v rámci sbírkového fondu galerie i prostorových možností alespoň stručnou charakteristiku této torby. A to jak v oblasti dosud málo známé a dlouho opomíjené volné grafické tvorby německy mluvících umělců v Českých zemích, tak o jejich tvorbu knižních značek, která je zde prezentována v takovém rozsahu - díky početnému  a  fundovaně zpracovanému souboru soukromého sběratele - zřejmě poprvé.

             Volná grafická tvorba, tato rovnocenná a především ve svých  vrcholných projevech svébytná součást české výtvarné kultury, dokládá často odlišné, specifické vnímání českého, hlavně pražského prostředí: fantaskní náměty, tajuplnost iracionálních situací a příběhů zdůrazňovaná výtvarnou expresí, záliba v symbolech, atmosféra „mimo konkrétní čas“ jak tuto tvorbu charakterizuje Hana Rousová v obsáhlém a dosud nejúplnějším katalogu německé torby u nás, k výstavě „Mezery v historii 1890-1938“ (Praha, 1994). Toto odlišné vnímání pociťují ostatně i sami němečtí umělci, výtvarní i literární, jak je patrné z řady citátů uvedených v katalogu výstavy „Druhý pohled“. Fenomén příslušnosti k českému prostředí a zároveň určité cizosti, izolovanosti v něm, magická přitažlivost i  averze.

            Tvorba německy mluvících umělců byla v tehdejším českém odborném tisku zmiňována jen  sporadicky, tendence ke sblížení a vzájemnému pochopení  projevovali spíše autoři němečtí, především ti, kteří se sdružovali kolem časopisů Witiko  (1928-1931) a brněnského „Der Mensch“. Řada německých výtvarných umělců se zařadila do českých avantgardních skupin, mnozí společně studovali v ateliérech českých i německých pedagogů. Výmluvným dokladem o těchto snahách z německé strany je nedávno vydaná publikace Johannese Urzidila „Život s českými malíři“ (Fraktál, Horní Planá 2003).

        Ve vystaveném souboru volné grafické tvorby jsou zastoupeni hlavně autoři pražského okruhu : Egon Adler, August Brömse, Emil Orlik, Hugo Steiner-Prag  a další.  S tímto okruhem souvisel i Alfred Kubin a Richard Teschner. Také  karlovarští rodáci  Walter Klemm a Carl Thiemann. Mnozí z těchto autorů jsou prezentováni i svými knižními značkami.

        Dalším aspektem „Druhého pohledu“ je konfrontace  volné grafické tvorby s torbou příležitostnou – knižními značkami. A to jak  po stránce námětové, ovlivněné do jisté míry osobností objednavatele, tak  po stránce výtvarné. Zajímavé je i zastoupení samých objednavatelů – v českém prostředí jde  převážně o německé zakázky. Sami němečtí exlibristé nejsou v českých seznamech  téměř zmiňováni, přesto, že jejich počet je odhadován na čtyři sta. Vlastní organizaci zde neměli ani  němečtí sběratelé exlibris.

        Ještě jedno svědectví pak vydává tato nevelká výstava, a to co se týče významu sběratelství. Svědectví o hloubce s níž se úzce orientovaný sběratel může systematicky věnovat své sbírce, co všechno je díky jemu a vzájemné spolupráci s ostatními sběrateli zachováno, utříděno a zhodnoceno. Johannes Urzidil napsal ve své předmluvě k monografii o Václavu Hollarovi již roku 1936 : „Sbírat znamená hledat, znamená srovnávat, milovat a konečně znamená to i věřit. Sběratel je duchovním středem své sbírky. Pravá sbírka je živá, není pouhým chladným muzeem. Roste, mění se, formuje se a tvoří organický celek, který má svůj výrazný osud. Je to pohyblivé hvězdné nebe, krouží kolem určitého a určujícího pólu, má svá slunce a planety různé velikosti a jasnosti, své proměnlivé satelity i své komety, které zazáří a zase zapadají...“  V soukromé  sbírce exlibris, vystavené v karlovarské Galerii umění je zastoupeno jedenačtyřicet  autorů - německy mluvících českých exlibristů  celkem  sto šedesáti šesti knižními značkami.