Richard Noyce: KANSASKÁ konference o grafice                       

35. výroční konference, Kansas City, Missouri, březen 2007

Jihovýchodní konference o grafice se začala formovat v roce 1972 a svůj první workshop zorganizovala roku 1974. Roku 1978 konference změnila název na Southern Graphics Council a od té chvíle se jeho členská základna zvětšovala a časem se stala nejdůležitější organizací sdružující grafiky ve Spojených státech. Konference se koná pokaždé koná v jiném městě a každá má svou jedinečnost danou zájmy a schopnostmi organizačního výboru a stejně tak charakterem daného města. Během zhruba posledních deseti let se na konferencích začali stále víc objevovat mezinárodní delegáti a řečníci. Roku 2007 se už mezi 1200 delegáty nacházeli grafici, umělci, spisovatelé a kurátoři z více než 20 zemí.

Kansas City se nachází téměř v geografickém středu Spojených států, na březích řeky Missouri a na okraji Velkých plání. Město získalo svůj věhlas v 19 století, kdy bylo centrem obchodu s dobytkem a také jako idiosynkratické kulturní centrum – domov kansaské jazzové a bluesové scény. Je rodištěm tak rozmanitých osobností jako jsou Jean Harlow, Robert Altman, Big Joe Turner a prezident Harry Truman. Ve městě sídlí dvě velké galerie: Nelson-Atkinsovo muzeum umění (Nelson-Atkins Museum of Art) a Kemperovo muzeum moderního umění (Kemper Museum of Contemporary Art). Mimoto se zde nachází velký počet dalších jedinečných muzeí, včetně Muzea amerického jazzu (American Jazz Museum) a Muzeum černošské baseballové ligy (Negro League Baseball Museum).  Umělecký institut města Kansas (Kansas City Art Institute (KCAI) byl založen roku 1885 jako soukromá a nezávislá akademie umění a designu. Dnes patří mezi deset nejvýznamnějších uměleckých institucí v USA.  Roku 1935 zde organizovali výstavu, kde své práce vystavovali mino jiné Grant Wood (malíř ikonické ‘americké gotiky’) a Thomas Hart Benton, který pak přešel na newyorskou Arts Students League, kde učil Jacksona Pollocka. V současné době ve městě existuje prosperující scéna moderního umění s velkým počtem malých galerií a grafických dílen. Mnohé z nich založili právě absolventi Uměleckého institutu. Konferenci, která se tu roku 2007 konala, dodalo toto přátelské město díky svému charakteru a historii jedinečný nádech a bohaté kulturní zázemí.

Tématem konference byly „Cíle, obsahy a činnosti“, každé z těchto slov bylo možno interpretovat mnoha způsoby. Zároveň umožnilo jak bezstarostným, tak smrtelně vážným účastníkům, aby se pomocí vlastního vnímání zaměřili na vlastnosti grafiky v současném světě. Někteří z řečníků pojali svůj příspěvek jako oslavu, jiní jako varovaní před problémy, kterým musí v měnícím se a neklidném světě moderní umění čelit. Během tří dnů konference se v nabitém programu konaly diskusní panely, hlavní setkání, portfolia, rozličné praktické workshopy a stejně tak rozmanité exkurze a návštěvy v různých galeriích a muzeích. A to už ani nemluvím o sociálně zaměřených akcích a příležitostech objevit některé z aspektů světa zábavy města Kansas. Jako na každé z takovýchto akci, také na této konferenci se, kromě formálních a neformálních prvků, naskytly nesčetné příležitosti k setkání s ostatními delegáty a diskusím o společných zájmech, kdy se v rámci světa grafiky utvářejí hodnotné vztahy.

Jediným nevyhnutelným problémem takovéto konference je, že člověk prostě není schopen shlédnout a vyslechnout vše. Panelové diskuse byly rozděleny do tří prezentací v různém časovém úseku, každá se konala v jiném sále hotelu – takže se nabízely jen dvě možnosti: vybrat si jen jednu z nich, nebo shlédnout kousek z každé. Ta samá situace se opakovala v rámci workshopů, ačkoliv teď bylo rozhodování mnohem složitější, díky faktu, že se tyto workshopy konaly na různých místech, . Tyto komplikace nesmíme pominout, jejich pozitivní stránkou ale bylo, že dala každému z delegátů možnost, aby si sám sestavil program dle svého vlastního zájmu a uvážení. Negativní naopak bylo, že některé věci se zkrátka nedaly stihnout. V konečném vyznění však byla konference bezpochyby úspěchem a většina z těch, kteří se jí zúčastnili, získala díky programu hlubší porozumění dané tématice a mnoho nevšedních prožitků.

Největší konferenční sál byl při hlavních setkáních zaplněn do posledního místa. Každé z těchto setkání obsahovalo klíčový projev a prezentaci jednoho z držitelů ceny SGC. Cena pro emeritního grafika (Printmaker Emeritus Award) byla udělena Karen Kuncové, která svou práci zasvětila rozšiřování technik dřevorytu. Její nové přístupy kreativní invence jsou mezinárodně uznávané. Hravé používání formy a barev,  zaměření se na detail v konceptu i technice, dělají z jejích prací unikátní příspěvek k vyjádření se v moderním umění jako takovém. Tyto činy, stejně jako její kvality v roli učitele a zprostředkovatele vědomostí, učinily z Karen Kuncové jednu z nejvýznamnějších umělkyň a oprávněnou nositelkou ceny SGC. Úspěchy Karen Kuncové mohly být oceněny také v souvislosti se souběžně probíhající výstavou značné části jejího díla v Leedy-Voulkos Art Center.  Xu Bing je velmi kreativní mezinárodně uznávaný umělec, o čemž svědčí také fakt, že je prvním nositelem prestižní a velmi hodnotné ceny Artes Mundi, která mu byla udělena roku 2004 ve Walesu. Jeho prezentace v programu PowerPoint i jeho řeč byla adekvátní reakcí na ocenění Cenou za celoživodní přínos (Lifetime Achievement Award) a byla jako jedna z hlavních událostí konference oceněna dlouhým potleskem a nadšením. Všichni ocenili jeho nesporné a velmi odborné znalosti, s jejichž pomocí zaplňuje mezeru mezi tradičním čínským uměním a mezinárodním konceptualizmem, a také politický zápal charakteristický pro jeho práci. Tím v pozitivním slova smyslu překračuje obvyklé hranice mezi grafikou a výtvarným uměním. Cena za vynikající výuku grafiky (Teaching Excellence in Printmaking Award) byla udělena Hugh Merillovi, umělci a pedagogovi z Kansas City, jehož významná role při posouvání hranic toho, čeho lze v grafice dosáhnout, je nesporná. Větší část svého díla vytvořil pomocí tisku i dalších technik, za zmínku stojí zvláště jeho neobyčejný soubor nazvaný „Lucky Dragon“ (podle japonské rybářské lodi, která se stala obětí amerického podmořského testu vodíkové pumy, pozn. překl.). Zásadní byl jeho příspěvek při stanovení grafického programu institutu KCAI, který je jedním z nejlepších na světě.  Merill je obrazoborec a stálý zastánce potřeby nalézt nějaký prostředek kreativního umění, kterým by se mohli lidé v běžném životě vyjadřovat. Také tím si zasloužil obrovský respekt mezinárodní umělecké komunity.

Program diskusních panelů nabízel široké spektrum témat a přístupů, takže si  mohl přijít na své opravdu každý. Do hloubky se zabývaly hodnotnými tématy: kresbou, mezinárodními případovými studiemi, public artem, grafikou, obecnou grafikou, duchovnem v umění, finančními úvahami, grafikou na americkém Středozápadě, asijskými technikami, rivalitou mezi tradičním přístupem a digitálními postupy, současnými sociálními a politickými záležitostmi, grafikou a designem, interkulturní různorodostí, okrajovými formami grafiky a mezinárodními výměnnými a rezidenčními pobyty.  Diskusní panel nazvaný „Post grafika a post post post svět“ se zabýval způsobem, kterým kategorizace témat post feminizmus, post black a post queer souvisí se současným grafickým světem. Tento hlavně americký přístup nabízející mnohé k přemýšlení, se setkal s kladným přijetím u širokého publika. Mne však ponechal na pochybách, zda může akademická obec takto komplexnímu souboru témat (byť dobře odprezentovanému) přisoudit náležitý význam, neboť zde vše probíhá beze změn, jako tomu bylo doposud. Zajímalo by mne, s jakým pojetím by se setkal podobný přístup, kdyby byl takto prezentován v Evropě, zvláště v nové Evropě, kde jsou podobná témata založená na jiné, více komplexní historické situaci.

 Diskusní panel „Interkulturní činnosti, grafická různorodost a rozdíly“ poskytl informace o iniciativách v Argentině, USA, Kanadě, Estonsku, Německu a Slovinsku – tam všude dosáhli hranic toho, o čem se tradičně uvažuje jako o grafice. Z toho plyne, že všichni řečníci poskytli pohled ze své jedinečné perspektivy a dodali tak diskusi na interkulturní téma vskutku mezinárodní rozměr. Ze všech diskusí vyplynul jasný závěr, že v grafice se jedná o dlouhodobě vysoký stupeň vzájemné důvěry a výměny myšlenek i technik. O grafice je možno také říct, že poskytla příležitost různým iniciativám, které se teprve nedávno začaly ve výtvarných formách umění objevovat. Walter Jule citoval rčení přisuzované Japoncům: „Květiny kvetoucí za zdí rostou pro potěchu ostatních“. Nabídl tak ke zvážení myšlenku, že výměny idejí napříč kulturami a vzájemná spolupráce slouží jako opylovač a takto vzniklé hybridy přetrvají pokusy o přeměnu v industriální uniformitu. Čerstvost a originalita myšlení, která byla k vidění na této panelové diskusi, byla velmi kladně přijata a dodala americké konferenci mezinárodní nádech.

V této konferenční místnosti pak následovala stejně mezinárodní diskuse, která pokračovala v předchozím tématu a obsahovala také přednášku šesti umělců vystupujícím s tématem „Grafika na hraně“. Každý z nich na závěr nabídl  svůj vlastní pohled na dané téma. Barbara Zeigler z kanadského Vancouveru mluvila o nutnosti prosazovat uměleckou svobodu za všech okolností. Doba pro velmi kritické umělecké vyjadřování začíná mít kvůli měnícímu se klimatu a doprovodným ekonomickým jevům ohrožujícím světovou stabilitu svá omezení. Říkala, že dnešní grafika je (jako ostatně vždy) rizikovým místem a že pouze vichřice nebo cyklón vanoucí na okrajích směřuje zpátky do středu. Když Daryl Vocat z kanadského Toronta mluvil o své práci, zdůraznil, že ani tak neprozkoumává tisk jako médium, spíše ho využívá jako průzkumné vozidlo pro zamotávání, překrucování a obcházení tradice sloužící ke stavění nových světů naděje a možností. Optimizmus, který z něj čišel, je dostatečným důvodem k oslavě, ale také k pokračování v těžké práci. Naopak Chang-Soo Kim z korejského Soulu nabídl kritickou grafickou teorii vytvořenou počítačovou složitě animovanou formou a v rámci této teorie okomentoval členění v rámci sociálního a mediálního kontextu.    Tvrdí, že identita obrazu přesahuje polemiku mezi originalitou a rozmnožováním a stává se vskutku mezinárodním nástrojem komunikace. Umělec používá technologie k rozluštění složitosti umění ve společnosti a tím nabízí stále nové a nové možnosti. Rebecca Beardmore z australského Sydney zase předkládá odvážné názory, založené částečně na představách a postojích jejích nových studentů. Jak říká, v tomto významu je pojem „rozhraní“ velmi významný, není to totiž jedna, ale mnoho hranic, založených na zvětšující se komplexnosti internetu. Její studenti vyjadřují a šíří své myšlenky pomocí mnoha médií, která zahrnují potenciál internetových stránek typu MySpace a YouTube. Vezmeme-li v potaz tato nová média a jejich možnosti, zamýšlí se, že je dost možné, že grafika, tak ji dnes chápeme, vstupuje do své závěrečné fáze. Michael Schneider z Vídně upozorňuje, že grafika byla vždy na hraně inovace a že se její paradigmata neustále mění – hlavně začleňováním nových technologií. To pak s sebou přináší neustálou potřebu předefinovat vztah mezi grafickým tiskem a obchodním úsilím. Podotýká, že grafický tisk je pořád jakousi laboratoří a nabízí odvážný názor: ptá se, jak to, že někteří obchodníci přizpůsobující se hlavnímu proudu stále grafice nevěří a vzápětí nabízí možnou odpověď: tito obchodníci vědí, že je to revoluční a tudíž nedůvěryhodné umění a že anarchie nikdy peníze nenesla.

Když jsem se této konference účastnil, měl jsem „Grafiku na hraně“ neustále na mysli. Měl jsem ale radost ze zjištění, že ‚hranice‘, které jsem předpovídal v knize, se nějak ztratily. Svět grafiky je dnes vskutku mezinárodní, jak svým měřítkem, tak rozsahem. Myšlenky někdejší nadvlády jsou pořád ve hře, ale tím, jak se svět mění v globální vesnici (jak se o tom roku 1967 zmiňuje Marshall McLuhan), jsou na ústupu.  Konference v Kansas City byla velmi příjemným a vyčerpávajícím zážitkem. Ve velice širokém kontextovém rozpětí poskytla ohromné množství idejí a příležitostí souvisejících s grafikou. Je jasné, že nás čeká mnoho změn, ale umělci, tak jako vždy stojí v první linii a jsou připraveni vypořádat se s čímkoli, co ve smyslu grafického umění přijde.

Richard Noyce

Wales

Květen 2007

INTERNETOVÉ ODKAZY:

Všeobecné informace: http://www.southerngraphics.org/

Informace o konferenci 2008: http://www.sgc.vcu.edu/