Kniha je nepostradatelný fenomén (V roce 2008 se uskuteční 10.ročník mezinárodní studentské soutěže Fenomén kniha) |
Navzdory mnohokrát vyslovovaným obavám, že klasická kniha je ohroženým druhem, který se postupně ztratí v záplavě digitálního přenosu informací, zůstává tištěná kniha stále nepostradatelnou součástí našich životů. Dokonce jako obranná reakce proti internetovému virtuálnímu „čtenářství“ vznikají bibliofilská vydání, jsou vytvářeny exkluzivní výtvarné knihy, ale také kniha vstupuje do oblasti volného výtvarného umění. Umělci v minulosti i současnosti vždy uvažovali o všedních věcech trochu nevšedním způsobem. V malbě, kresbě, v sochařství i dalších oborech vytvářeli díla, kterými se vyjadřovali k aktuálním dobovým problémům, ale současně jimi prozkoumávali vlastní možnosti výtvarných vyjadřovacích prostředků, objevovali nové technologie, nové přístupy ke klasickým tématům. Také kniha jako tradiční součást lidské kultury má své ustálené charakteristiky, ale současně je neustále proměňována. Vyvíjí se technologie tisku, knižní vazby, vedle nástupu elektronických médií se objevují nové podoby tištěných knih. A ve volné návaznosti na experimenty meziválečných avantgard i výrazové hledačství šedesátých let minulého století se práce s textem, písmem a knihou soustavně objevuje v různých podobách na výstavách současného umění. Otázka, zda tradiční tištěná kniha neztratila v době elektronického přenosu informací smysl, je tedy asi jen řečickou výzvou. Knihy v sobě neskrývají pouze informace, nejsou jen uspořádáním textů a nejsou jen produktem typografickým s vyřešeným přebalem, barvami, ilustraceemi. Jako celek přináší kniha také informace emocionální. Bývá naším milým společníkem, přináší nám útěchu, zábavu, poučení. Vedle napsaných či zaznamenaných informací je tedy kniha vždy výtvarným dílem. A když ji bereme do ruky, už v tom prvním okamžiku jsme ovlivněni jejím formátem, barvou obalu, váhou, dotykem prvních stránek. Právě tady se nachází jeden z podstatných důvodů, proč je kniha nejen kulturním a informačním fenoménem, ale také je fenoménem výtvarným. Když se v procesu velkých změn v našem školství v roce 1990 přestaly konat pravidelné celostátní přehlídky tvorby studentů kateder výtvarné výchovy, nikdo si v první chvíli neuvědomoval nějakou výraznou profesní ztrátu. Tehdy se měnil systém výuky, vznikaly nové výstavní síně, konaly se výstavy studentů i pedagogů, probíhal intenzivní umělecký život. Postupně se ukázalo, že určitá konfrontační setkání, která by se opakovala a rozvíjela, jsou ale velmi potřebná a postupně se začaly objevovat pokusy o změnu, jako třeba v případě olomoucké přehlídky Barva a prostor v roce 1993. V roce 1998 organizovala docentka Blanka Růžičková v Brně na Katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity poprvé soutěžní výstavu studentských prací nazvanou Fenomén kniha. Už tehdy, byť šlo pouze o přehlídku fakultní, se ukázalo, jakou obsahovou i výrazovou šíři fenomén kniha nabízí. Studenti se učili o knize přemýšlet méně běžnými postupy, hledali různá řešení v širokém rozpětí od ilustrace, práce s písmem a knižní grafikou až po objektovou či dokonce akční tvorbu nebo materiálové průzkumy v oblasti papíru. V následujících ročnících se akce zúčastnili studenti dalších českých škol, v roce 2001 byla soutěž Fenomén kniha poprvé projektem mezinárodním. Vedle studentů z Fakulty výtvarných umění VUT v Brně a z pedagogických fakult v Praze, Hradci Králové, Brně a Českých Budějovicích tu vystavovali studenti z Lipska, Salcburku a Banské Bystrice, v dalších ročnících se přidali studenti z Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, z Vysoké školy výtvarných umění v Bratislavě, z Institutu uměleckých studií v Ostravě, z Univerzity Tomáše Bati ze Zlína i z dalších uměleckých školy.. Podstatný podíl na významu a vyznění soutěžní přehlídky Fenomén kniha má i skutečnost, že výsledky byly vždy prezentovány ve významných a sledovaných výstavních síních, například v legendární brněnské Galerii mladých či v tradičním centru současného umění v Brně Domě pánů z Kunštátu. Každý ročník je doprovázen barevným katalogem, autory textů byli v jednotlivých ročnících vedle výtvarných teoretiků i nakladatel a literární organizátor Petr Minařík, literární teoretik Zbyněk Fišer a další, v porotě pracují výtvarní pedagogové i grafičtí designéři. Devátý ročník v roce 2007 má rovněž internetovou prezentaci. Výstavy vybraných prací nabízejí vždy různorodé projevy. Kniha je však vždy základním kulturním a výtvarným fenoménem, jehož prostřednictvím lze zvyšovat vizuální, intelektuální a smyslovou citlivost. Osobitým vkladem projektu Fenomén kniha je navíc skutečnost, že téma knihy je vnímáno i pohledem výtvarné pedagogiky, tedy nikoli pouze vyhraněnými kritérii grafického designu nebo ryze volné umělecké tvorby. Vzniká tak prostor nejen pro tvůrčí průzkumy dílčích aspektů knihy, ale také pro sebevyjádření i komunikaci. Žijeme v epoše chladně elektronicky zprostředkovaných informací. Smyslový vjem v podobě listování opravdovými papírovými stránkami knihy nebo doteku podivuhodného knižního objektu z nějakého nezvyklého materiálu je v tuto chvíli možná jednou z cest k záchraně obyčejného pocitu, že svět kolem nás ještě doopravdy existuje. |
Radek Horáček (kontakt pro 10. ročník soutěže Fenomén kniha – blanka.ruzickova@ped.muni.cz) |
Digitální tisk
Digitální tisk je nejnovější tisková technika , která souvisí s rozvojem počítačů. Počítačová grafika a digitální tisk se rozvíjely souběžně. Pro osobní počítače Apple Macintosh v osmdesátých letech byly navrženy nové grafické programy a ty už pracovaly jak s vektorovou, tak bitmapovou grafikou, uměly tedy pracovat jak s černo-bílou kresbou , stejně jako s obrazem ve škále valérů. Již v prvních verzích grafických programů Photoshop, Ilustrator, Freehand, CorelDraw bylo možné vytvářet různé druhy kreseb a grafik,- od schémat, přes geometrii, až ke kresbě „volnou rukou“. Do souborů bylo možné vkládat fotografie a upravovat je. Výsledky byly černobílé i barevné, různého rastru. Začínalo se pracovat s textem. Vznikla potřeba výstupy počítačů odpovídajícím způsobem prezentovat. I když můžeme digitální obraz přehlédnout na displeji nebo ho promítat , existuje také nutnost vytvářet materiálnější záznamy. Poptávka po snadném, jednoduchém a přitom kvalitním tisku pomohla vytvořit specializovaná zařízení. Pro malé formáty, malé náklady tisku a nátisky jsou užívané inkoustové nebo laserové tiskárny, které bývají součástí příslušenství počítačů. Velké formáty se tisknou na plotrech . Počítačové grafiky dříve bývaly, a ještě někdy stále jsou, převáděny do techniky sítotisku nebo je kombinován digitální tisk s některou z klasických grafických technik. Ale stále častěji je pro tisk grafik vytvořených počítači využíván přímo digitální tisk. Je to technika vyvinutá pro potřeby reklamního designu, ale nabízí možnosti, které jsou zajímavé i pro volnou grafiku. Plotry nové generace umí tisknout opravdu velké formáty / na příklad: šířka 130 cm, délka neomezena/, s dobrým rozlišení / až 720 dpi/, s různým rastrem, na různé materiály. Tiskne se barevnými inkousty v režimu CMYK /tyrkysová modrá,purpurová, žlutá, černá/. V současné době se vývoj nezastavil, pokračuje a zdá se, že změny přicházejí stále rychleji.. Počítačové operační systémy Mac OS i Windows jsou zdokonalovány ve stále kratších termínech. Každým rokem se objevují nové programy a vylepšené verze starých , osvědčených programů. Také druhy materiálů používaných při tisku se proměňují , diferencují a vylepšují. Jsou na příklad vyvinuty ekosolventní inkousty, vhodné pro exteriér i interiér, existují různé druhy speciálních papírů: vyhlazených, nebo se strukturou, odolné vůči působení vody a světla na barvu, matné, polomatné, lesklé, všechny v různých gramážích. Kromě papíru je možné tisknout na plátno, síťovinu, folie průhledné i neprůhledné, na trojrozměrné předměty. Digitální grafika je pouze jednou z technik digitálního umění . Když ji porovnáváme s technikou videa, digitálního navrhování architektury, hudby nebo s možnostmi internetu, působí více staticky a materiálně. Zdálo by se, že je bližší klasickým technikám. Ale nacházíme rozdíly už v procesu tvorby. Klasická grafika vzniká z nemnoha skic, - často ze žádné -, a definitivní práce je pak výsledkem umělcova talentu, názoru a hlavně zkušenosti se zvolenou technikou a materiálem. Autor pracuje spíše s jistotou, experimentování je omezeno vlastnostmi a charakterem materiálu. Potěšení z klasické grafiky je, patrně z velké části, radostí z jistoty dobrého řemesla, z krásně zvládnutého materiálu. Počítačová grafika vyžaduje, stejně jako grafika klasická, talent, názor a zkušenosti, ale místo řemesla, musí grafik znát počítačovou techniku a programy. Jestliže překoná obtíže s technikou, / která vždy vzdoruje /, může začít zkoumat stovky možných variací a řešení. V krátkém čase musí udělat velké množství rozhodnutí, riskuje a vydává se na cestu, o jejímž konci mnoho neví. To, co počítač nabízí je hledání. Ukazuje se, že je možné znovu zkoumat způsob zobrazování, porovnávat plány, grafy a iluzivní obrazy, pracovat s kódy i s fotografií, přemýšlet o geometrii, zabývat se textem. Někteří autoři mluví o „ novém realismu“ / Denisa Kera/. Počítač je nástroj, který můžeme používat dobře nebo špatně, stejně jako štětec nebo kameru. A stejně jako i jiná média, vypovídá počítačová grafika především o autorovi, o jeho schopnostech a dovednostech. Digitální tisk přestává být podezřelou zvláštností. Digitální grafika je vystavována, hodnocena, a stává se součástí soukromých i veřejných sbírek.
Jaroslava Severová
.
|