Vyber 2008

Výstava, prezentující vlastní tvorbu i různé aspekty ostatního působení tohoto významného malíře, kreslíře a rytce, zejména po jeho příchodu do Prahy v roce 1797 a účasti na vzniku první kreslířské školy v Praze, pozdější Akademii výtvarných umění. Připraveno ve spolupráci s Muzeem umění Olomouc

Galerie výtvarného umění Cheb

Grafika v Praze 1800 – 1830 a Josef Bergler

Grafika raného 19. století je přitažlivá pro badatele, sběratele i širší veřejnost. Publikum může překvapit bohatstvím témat, sahajících od ilustrace Bible i antické mytologie přes novoročenky až po karikaturu. Tyto grafické listy, formátem většinou drobné, jsou stále přístupné sběratelům. A historici umění zde chtějí zacelit mezeru v dosavadním poznání umění této epochy.

Pozornost bývala věnována městské a krajinné vedutě (jak ukazuje úvodní část výstavy představující topos města, v němž se pohyboval Josef Bergler a jeho souputníci), zatímco figurální tvorba pražských grafiků zůstávala stranou. V této sféře grafické tvorby určoval tón Josef Bergler ml. (1753 – 1829), od roku 1800 první ředitel pražské Akademie umění. Narodil se v Salcburku, působil v Pasově a Itálii a nakonec se stal uznávanou autoritou umění v Praze. Bergler byl zejména nadaným kreslířem i všestranným návrhářem. Výstava ukazuje rozmanité polohy kreslířského umění Josefa Berglera v přímých či nepřímých zpětných vazbách na grafiku.

Více: http://www.galeriecheb.cz/

Výstava grafických listů známého grafika, ilustrátora a významného představitele české secesní symbolistní grafiky s tématikou herakleovského mýtu (z vlastních sbírek galerie).

Kabinet kresby a grafiky

Galerie výtvarného umění Cheb

Jan Konůpek – Herakles
16. 2. 2008 – 20. 4. 2008

Malíř a grafik Jan Konůpek patřil ke generaci výtvarných umělců, která nastupuje na českou výtvarnou scénu na počátku 20. století a která, poučena západoevropskou modernou, se staví proti akademickému konzervativismu a přežívajícím historizujícím stylům, jako byl například neoromantismus. Původně absolvoval v letech 1903 – 1906 studium architektury a pozemního stavitelství na Vysokém učení technickém v Praze a teprve poté, v roce 1906 – 1908, přešel na pražskou Akademii výtvarných umění do speciálky profesora Maxe Pirnera. V období studia na Vysokém učení technickém jej ovlivnili V. V. Štech a architekt Pavel Janák, kteří směrovali jeho zájmem nejen na kresbu a malbu staropražské architektury, ale přivedli jej také k prvním pokusům v oblasti volné grafiky, která se později stala Janu Konůpkovi doménou nejvlastnější.

Vysoký počet listů, které Jan Konůpek tématu Herakla věnoval, a to, že se v modifikované podobě k některým z jeho ústředních motivů opakovaně vracel výmluvně napovídají, jak byl touto látkou zaujat a uchvácen. To se odráží i ve skutečnosti, že tento cyklus, přestože kvalita jednotlivých listů souboru není zcela prostá jisté rozkolísanosti, patří k nejlepším Konůpkovým grafickým realizacím z 20. let minulého století.

Více: http://www.galeriecheb.cz/

Jitka Chrištofová /

Lesoprostor - kresby a grafiky

OBLASTNÍ GALERIE V LIBERCI

3. 4. – 15. 6. 2008

J. Chrištofová - Lesy, stromy, pastel

J. Chrištofová - Zahrada, 2006, akvarel

J. Chrištofová - Jehličiny, 2007, akvatinta

V jarních měsících patří grafický kabinet liberecké galerie pastelům, akvarelům a akvatintám mladé autorky Jitky Chrištofové.

Jitka Chrištofová se narodila roku 1977 v Praze a po absolvování Střední průmyslové školy keramické v Bechyni završila svoje studia na Akademii výtvarných umění v Praze. Její dosavadní práce nás nenechávají na pochybách, že tvorba této absolventky ateliéru grafiky Vladimíra Kokolii na pražské AVU se bude do budoucna jistě slibně rozvíjet. To je patrné už z její rané grafické i kresebné tvorby, v níž můžeme sledovat postupné autorčino výtvarné zrání. Těžiště dosavadního díla Jitky Chrištofové můžeme spatřovat v pohledech do krajiny, viděných skrze jakýsi šestý smysl. Záblesky přírodních motivů, většinou kreslených zpaměti v ateliéru na základě drobných skic, se v její mysli transformují do organických struktur. Stejným způsobem postupovala i při práci na svém zatím nejvýznamnějším díle, souboru akvatint s názvem Symbiomorf z roku 2005, kterým zakončila svá vysokoškolská studia. Téměř excelentním uchopením jak zvoleného tématu, tak technického zpracování nás opět přesvědčila o svých výtvarných kvalitách. Obdiv si rovněž zaslouží fakt, že jako jedna z mála mladých výtvarníků se v současnosti rozhodla pracovat s náročnou hlubotiskovou technikou – akvatintou.
Vedle křehkých grafik, ze kterých přímo vyvěrá melancholie lesních hlubin, se v tvorbě Jitky Chrištofové objevuje stejné přírodní téma i v kresbách, ale tentokrát nečekaně pojatých jako exploze barev. Dráždivé kombinace výrazných odstínů důrazně atakují náš zrak, ale přesto, nebo právě proto, vytvářejí někdy až mystickou atmosféru, která láká k opakovaným pohledům. Čím déle pozorujeme tajemné lesoprostory, tak tím více nás pohlcuje magická atmosféra klidných lesních samot. Přestože vedle téměř monochromních grafických listů působí kresby Jitky Chrištofové někdy až agresivně, tak si také v sobě nesou jakýsi záhadný prvek, který nás vtahuje do vzdálených lesních zákoutí, někdy tak podobných koutům naší lidské duše.
Po záplavě barev v pastelových kresbách přichází opětovné zklidnění v akvarelech, které autorka průběžně vytváří. S lehkostí zachycené lesní interiéry vznikají se stejnou intenzitou jako grafické listy a pastely.
Prostřednictvím výstavy s názvem Lesoprostor můžeme poznat jak autorčinu tvorbu současnou, tak i důležitou grafickou práci z nedávné doby, cyklus Symbiomorf.

Jitka Chrištofová se v Liberci představuje nejen jako citlivá grafička, ale také jako kreslířka s obdivuhodným zaujetím pro barvu. Krajinomalba v podání Jitky Chrištofové neznamená jen zobrazení viděné části krajiny, ale i současné zachycení její vnitřní energie.

BÍLÁ NA BÍLÉ

Josef Ruszelák - Reliéfní tisky

Galerie výtvarného umění v Hodoníně

7. 5. - 29. 6. 2008

Ve volné tvorbě jej zprvu zaujaly portréty, akty, později převážila krajinomalba. Výtvarně ovlivněn Bazovským, Šímou, Zrzavým, tématicky venkovem, nočními motivy, cestou, ale i klauny, klauniádami, divadlem. Po roce 1972 nastoupilo ikarovské téma, později pod osudovým úderem vznikaly cykly
o stromech. Postupně se vzdaloval realistickému vyjádření i pod vlivem hudby. Vytvořil řadu rozsáhlých grafických cyklů. Oblíbenou technikou
v grafice je reliéfní tisk a kombinace klasických
i netradičních technik.
V půli 80. let začal vytvářet tzv. slepotisky, (jak říká L. Kundera „... podlehl pokušení bílá na bílé“).

Křížová chodba na Nové radnici
Dominikánská 1, Brno

15.–25. červenec 2008

Rozkládačka:

Marie Filippovová střídá období, kdy se věnuje více grafice
nebo více kreslí. V obou disciplinách preferuje klasické
technologie: své lepty, akvatinty, suché jehly, event. další
hlubotiskové listy, většinou, nikoli však výlučně monochromní,
tiskne sama; v kresbě pak pracuje tuší, občas barevnými
tušemi, a to perem i štětcem, často lavíruje. Nejstarší,
figurativní díla koření v civilistní estetice, kterou v českém
umění válečných a raných poválečných let reprezentovala
Skupina 42. Jiným zdrojem byla japonská inspirace – autorka
po určitý čas japonskou kulturu studovala a dokonce
se učila japonsky. Později, zřetelně od 80. let, figurace
ustupuje ve prospěch silně abstrahované stylizace. Třebaže
se mnohé listy jeví jako abstraktní, sotva je lze považovat
za takové v radikálním smyslu. Jejich východiska totiž tkví,
jak zpravidla určují názvy, ve sféře smyslové zkušenosti. Interpretace je volná, jednoznačně nenapodobivá, a přesto
výstižná. Jakkoli by se při podrobném procházení díla Marie
Filippovové mohlo zdát, že vykazuje celkem malou stylovou
proměnu v čase, z větší perspektivy se naopak vyjeví změna
zásadní povahy. Ta spočívá v kontrastu mezi komorním, soukromým zaměřením ranější tvorby v intencích vžité tradiční představy o kresbě a grafice a mezi pracemi z období posledního desetiletí s obratem ke společensky závažným tématům, monumentalizaci, rozvinutí do prostoru a uplatnění
konceptuálních forem. V roce 1997 vyjádřila Otevřeným projektem svůj nový program. Perforace vedené z rubu směrem na líc se staly prvním příkladem třídimenzionální „kresby“. Vznikly první objekty a instalace, všechny relativně velkých rozměrů.
Základním materiálem je vždy papír, buď čistý nebo pokreslený, barevný nebo barvený rostlinnými extrakty. Konceptuální charakter mají i některé plošné kresby velkých rozměrů (Děti z Białystoku, délka 8m), které vznikají postupně na odvíjejícím se pásu papíru, aniž může autorka kontrolovat celkovou kompozici. Ve výsledku se pak pojí výtvarný plán s nahodilostí, která je součástí konceptu. Proces vzniku díla je pro Marii Filippovovou stejně důležitý jako jeho výsledek. Autorka v něm postupuje pomalu a soustředěně, ztotožňuje jej s vlastní existencí.
Anna Janištinová, červenec 2008 ( z katalogu k výstavě)