Miquel Barceló v Irském muzeu moderního umění (IMMA) Výstava afrických prací španělského umělce Miquela Barcelóa, který je často označován za jednoho z nejvýznamnějších umělců současnosti, bude ve středu 25. června 2008 otevřena pro veřejnost v Irském muzeu moderního umění v Dublinu.
M. Barceló: Young Girl with a Violet Skirt, 2005, mixed media Africké práce se zaměřují na díla inspirovaná Barcelóovými častými pobyty v západní Africe, kterou navštěvuje pravidelně od roku 1988. Od roku 1990 považuje oblast Dogon v africkém Mali za svůj domov. Výstava zahrnuje nějakých 90 prací a je průřezem celého období souvisejícího se západní Afrikou. Vystaveny jsou zde práce na papíře – některé vůbec poprvé – velkoplošné i malé malby, skulptury, keramika a skicáky. Miquel Barceló je proslulý díky neobyčejné pestrosti a originalitě svých prací, počínaje okázalými terakotovými stěnami pro kapli katedrály v Palma de Mallorce a konče fascinující performancí skulptury, kterou rozpohyboval za pomoci maďarsko-francouzského choreografa Josefa Nadji. V současné době vytváří stropní malby v budově Human Rights Hall, jedné z budov komplexu OSN v Ženevě. To je doposud jeho nejambicióznější projekt. Barcelóova obdivuhodná tvorba bývá srovnávána s tvorbou takových velkých španělských mistrů jako Pablo Picasso, Joan Miró a Antoni Tapies a vynikajícími současnými evropskými umělci jako Francisco Clemente a Anselm Kiefer. Vedle těchto zásadních projektů však posledních 20 let hrála a hraje v Barcelóově praxi mimořádně důležitou roli západní Afrika. Na rozdíl od mnoha dalších umělců fascinovaných tímto regionem, Barceló zůstal ohromen nikoli jeho exotikou, ale každodenním životem jeho obyvatel. Ten je patrný ze sérií portrétů, výjevů z domácností, krajin a zátiší. Víc než polovina prací této výstavy je na papíře, médiu, které je pro tuto stránku Barcelóovy umělecké tvorby zásadní. Pomocí skicáků a deníků zachytává jak vizuálně, tak někdy i slovy, rozdílnou lidskou zkušenost, která je základní realitou tohoto regionu, ale stejně tak i její krásu a půvab. Hmotná nouze této oblasti je pro něj nabitá dojmy a duchovnem. Barceló experimentuje s místními pigmenty a jílem, díky nimž dosahuje intenzivní hloubky barev, které jeho díla doslova rozvibrují. Na obraze 4 sedící ženy a Mladá dívka ve fialové sukni, které vznikly roku 2005, vidíme ženy, jak jdou za svými každodenními povinnostmi v jasně barevných domorodých krojích. Díla, která jsou vytvořena zdánlivě velmi jednoduše a ve spěchu, jakoby ze zvyku, mají nevšední spontánnost a čitého a nenásilného ducha Afriky. Původní krása krajiny se také odráží v nepravidelném povrchu jeho prací. Některé z nich jsou dokonce pokryty prachem z písečných bouří, nebo dírami vykousanými termity. Vyjadřují tak jeho fascinaci měnící se přírodou, která ho z větší části obklopuje. Na výstavě je ke zhlédnutí také několik velkoplošných prací, které, přestože nevznikly v Africe, mají spojitost s Barcelóovou tamní zkušeností. Mezi ně patří malba pouštní krajiny Krajina pro slepé na zeleném pozadí II z roku 1989, která se stala známou jako „bílá malba“; Issa Beri z roku 1991, série s lidmi na loďkách a konečně Rajský stůl s velkou tabulí plnou jídla, který evokuje pulty afrických trhů, na kterých se prodávají vyřezávané totemy a masky. Také Barcelóova keramická práce, která se stala důležitou součástí jeho umělecké tvorby, má své kořeny v Africe. Výstava zahrnuje některé rané práce, všechny vytvořené s autorovým obvyklým pocitem naléhavosti. Na Velkém hrnci s vulkanickým kamenem z roku 1999 můžeme vidět malé stádo koz, které mizí za stěnou keramického hrnce – zanechávají za sebou zvenku jen otisky kopýtek. Papaya z roku 1998 zobrazuje dvě půlky papáje servírované na talířku. Práce z bronzu zahrnují Gorilí hlavu z roku 2000 a Elefandret (2007), rozkošně hravou venkovní skulpturu slona stojícího si na svém chobotě. Enrique Juncosa, ředitel IMMA, kurátor výstavy a autorův dlouholetý přítel popisuje Barcelóa jako „jednoho z několika málo současných umělců, kterému naprosto vyhovuje pracovat ve venkovském prostředí. Tím je pak konfrontován tématy zásadní důležitosti, tématy, které nás trápí a zajímají už celou věčnost“. Miquel Barceló se narodil na ostrově Mejorca roku 1957, studoval Školu umění a řemesel města Palma a pak Uměleckou akademii v Barceloně. Roku 1974 měl svou první samostatnou výstavu v galerii Galería d'Art Picarol, Cala d'Or na Mejorce. Během 80. let cestoval po Evropě, Spojených státech a západní Africe, roku 1982 obdržel mezinárodní souhlas k účasti na výstavě Documenta 7 v německém Kasselu. Ke své práci využívá Barceló mnohá média a realizoval mnoho projektů. Od maleb a kreseb, přes operní kulisy, fresky a grafiky až po terakotové a keramické skulptury. V letech 2001 – 2006 pracoval Barceló na projektu katedrály v Palma, vyzdobil terakotou celou kapli a pak ji vyzdobil obrazy spojenými se šestou kapitolou evangelia sv. Jana. Mezi nedávné samostatné výstavy počítejme ty v Pinacoteca do Estado, São Paulo, 2003; Musée du Louvre, Paříž, 2004; galerii Galerie Bruno Bischofberger, Zürich, 2005, a Sala Kubo, San Sebastián, 2005. V současné době Barceló žije a tvoří mezi Paříží, Mejorcou a Mali.. Enrique Juncosa byl již dříve kurátorem Barcelóovy retrospektivní výstavy v londýnské Whitechapel Art Gallery (1994) a v madridském Museo Nacional Centro de Arte Reina Sofía (MNCARS), 1998. Součástí výstavy je plně barevný katalog s doprovodnými texty spisovatele Colma Tóibína a José Carlos Llopa, s přehlednou chronologii od Amelie Arangurenové, kurátorky, MNCARS a s předmluvou a dlouhým interview od Enrique Juncosy. Výstava potrvá do 28. září 2008.
M. Barceló: Issa Beri, 1991, mixed media |
Miquel Barceló at the Irish Museum of Modern Art (IMMA) An exhibition of the African works of the Spanish artist Miquel Barceló, widely regarded as one of the most important artists working today, opens to the public at the Irish Museum of Modern Art on Wednesday 25 June 2008. Miquel Barceló: The African Work focuses on works inspired by Barceló’s frequent stays in West Africa, where he has been a regular visitor since 1988 and where he has had a home, in the Dogon area of Mali, since the early 1990s. Comprising some 90 works, the exhibition ranges over the entire period of his association with West Africa, presenting works on paper – some being shown for the first time – large and small-scale paintings, sculptures, ceramics and sketchbooks. Miquel Barceló is renowned for the extraordinary diversity and originality of his work, which has ranged from a series of spectacular terracotta murals for a chapel in the cathedral in Palma de Mallorca to a mesmerizing performance piece/living sculpture with the Hungarian/French choreographer Josef Nadj. He is currently creating a ceiling painting for the Human Rights Hall at the United Nations offices in Geneva, his most ambitious project to date. Barceló’s amazing creative output has been compared to such great Spanish masters as Pablo Picasso, Joan Miró and Antoni Tapies and to outstanding contemporaries European artists such as Francesco Clemente and Anselm Kiefer. Alongside these major projects, for the past 20 years West Africa has played – and continues to play – a particularly important part in Barceló’s practice. Unlike many artists who have been fascinated with the region, Barceló is drawn not to the exoticism of the area but rather to the daily life of its inhabitants, which he presents in a series of portraits, domestic scenes, landscapes and still lifes. More than half of the exhibition is made up of works on paper, a medium which is central to this aspect of Barceló’s oeuvre. Using sketchbooks and diaries, he captures, visually and occasionally in words, the difficult human experience which is an essential reality of the region as well as its beauty and grace. The material poverty of the area is for him rich in impressions and spirituality. Barceló experiments with local pigments and clays producing an intense depth of colour, which gives his work a wonderful vibrancy. In 4 Seated Women and Young Girl with a Violet Skirt, both dating from 2005, we see women going about their daily tasks in vividly-coloured indigenous costumes. Executed in a seemingly simple, and almost hurried, manner, the works have a remarkable spontaneity and an essential and unforced feeling of Africa. The primordial beauty of the landscape also finds an echo in the irregular surfaces of his paintings. Some even include a covering of dust blown up by the regular dust storms, or holes made by termites, demonstrating his fascination with the transient nature of much that surrounds him. The exhibition presents a number of large-scale works, which while not produced in Africa are linked to Barceló’s experience there. These include the desert landscape painting, Landscape for the Blind on Green Background II, 1989, one of what has become known as his “white paintings”; the Issa Beri, 1991, series of people in boats and Paradise Table, 1991, with its large tables of food reminiscent of African market stalls where totems are sold. Barceló’s work in ceramics, which have since become such an important part of his practice, also had it beginnings in Africa. The exhibition includes some of these earlier pieces, all created with the artist’s customary sense of urgency. In Large Pot with Volcanic Rock, 1999, we see a small herd of goats disappearing through the walls of a ceramic pot, having left a trail of hoof marks on the outside, while Papaya, 1998, depicts two halves of a papaya served up on a plate. Bronzes include Gorilla’s Head, 2000, and a delightfully playful outdoor sculpture, Elefandret, 2007, of an elephant standing on its trunk. IMMA Director, Enrique Juncosa, the curator of the exhibition and a long-time friend of the artist, describes Barceló as “one of the few contemporary artists who feels comfortable working in a rural idiom. In doing so, he confronts subjects of fundamental importance, subjects that have troubled and preoccupied us for an eternity.” M. Barceló: Ogobara with a hat, 2005, mixed media Born in Majorca in 1957, Miquel Barceló studied at the School of Arts and Crafts in Palma and the Fine Arts Academy in Barcelona. In 1974 he held his first solo exhibition at the Galería d'Art Picarol, Cala d'Or, Majorca. During the 1980s he traveled in Europe, the United States and West Africa and in 1982 he achieved international acclaim for his participation in Documenta 7 in Kassel. Barceló works with a wide-range of media and projects, from paintings and drawings, to backdrops for opera, murals and engravings, and terracotta and ceramic sculptures. From 2001 to 2006 Barceló worked on a project for the cathedral in Palma, covering an entire chapel in terracotta and then decorating it with images relating to the sixth chapter of the gospel of St John. Recent solo exhibitions include Pinacoteca do Estado, São Paulo, 2003; Musée du Louvre, Paris, 2004; Galerie Bruno Bischofberger, Zürich, 2005, and Sala Kubo, San Sebastián, 2005. Barceló currently lives between Paris, Majorca and Mali. Enrique Juncosa has previously curated retrospective exhibitions on Barceló in the Whitechapel Art Gallery, London, 1994, and in the Museo Nacional Centro de Arte Reina Sofía (MNCARS), Madrid, 1998. Artist’s Talk The exhibition continues until 28 September 2008. Website www.imma.ie
|
|
