Galerie Caesar Olomouc
1. 7.–31. 7. 2008
Zdeněk Sýkora - grafika
Výstava se koná pod záštitou Martina Novotného, primátora statutárního města Olomouce
a podpory Miroslava Velfla
Galerie Caesar v Olomouci je v pořadí druhou institucí, která představuje grafické dílo Zdeňka Sýkory.
Příbramská Galerie Františka Drtikola iniciovala a jako první uspořádala soubornou výstavu grafického díla Zdeňka Sýkory. Na padesát z celkového počtu přibližně šedesáti autorových grafických děl je vystaveno od 10. dubna do 31. května v budově galerie Zámeček - Ernestinum, která je shodou okolností budovou, v níž Zdeněk Sýkora studoval před sedmdesáti lety na Vysoké škole báňské, než ji němečtí okupanti spolu s dalšími vysokými školami v Čechách zavřeli. Tímto osudovým zásahem se paradoxně přiblížil své budoucí dráze malíře. Výstava se stala příležitostí k revizi celého jeho grafického díla,
k editorskému vyjasnění datací a nákladů, k analýze tvůrčích souvislostí jeho vzniku.
S jejím zahájením vychází podrobný soupis Sýkorových volných grafických prací
v editaci Lenky Sýkorové knižně v nakladatelství Gallery, jako první z chystaných publikací o jednotlivých partech jeho díla. Úvod publikace přináší také pokus o vymezení, jaký vztah má Sýkorovo grafické dílo k jeho malbě, kterou autor považuje za svoji tvůrčí prioritu a v níž dosáhl všech svých nejdůležitějších objevů. Ukazuje se, že do Sýkorovy grafiky se promítá celé směřování jeho malířského díla, že však grafická tvorba není jeho přímým otiskem nebo pouhou ilustrací jeho malířských prací. Grafika mu slouží k dohledávání podstatných rysů malby, jindy k porovnávání vzájemných předností malby a grafiky jako médií, v některých případech vytváří i anekdotickou pointu či s uspokojením vytyčuje nějaký zajímavý rys malířské polyfonie.
V grafice bylo např. možné jedním rázem testovat změnu nasazení barevnosti, což by se v malířské tvorbě míjelo s uplatňovanými principy simultaneity zkoumání tvarových a barevných vztahů a navíc by to ve srovnání s ověřením v grafice trvalo neskutečně dlouho. Výslednou malbu bylo také možné v grafickém vyjádření rozkrýt např. zachycováním jednotlivých fází jejího vzniku, což umožňuje divákovi lépe pochopit metody Sýkorovy konstrukce malířského vyjádření. Jen ve velmi výjimečných případech se malířské dílo stalo přímo předlohou ke grafice. Shodou okolností právě takto jedna z těchto grafik prezentuje jednu dnes již nedochovanou malbu. Až na jedinou výjimku hned z počátku grafické tvorby Sýkora zvolil pro své grafické dílo serigrafii. Její mediální možnosti jsou v jisté paralele k některým rysům jeho díla – stejnobarevné syté plochy vytvořené každá nasazením jednoho síta jsou v korelaci s algoritmizovaným výběrem barev do Sýkorových maleb, exaktnost obrysů tvarů odpovídá konstruktivistickým zásadám, s nimiž přistupoval k obrazům. Postupné nasazení jednotlivých sít a v nich podle barev vydělených tvarů naopak ovlivnilo nakonec i konstrukci maleb v etapě Linií – i v nich autor poté realizoval jen takto vytčené tvary místo dosavadních přemaleb v místě křižování linií, což přispělo k větší barevné jasnosti a k vyrovnané povrchové textuře jeho obrazů. Grafická tvorba na počátku Sýkorovy tvorby maleb vytvářených na podkladě modulů, umožňovala v tehdejších svazujících poměrech také jinak těžce dostupnou komunikaci se zahraničními diváky. Do mezinárodního povědomí jej dostalo mimo jiné i zastoupení jeho grafiky na Dokumentě 4 v roce 1968 a na Tendencích 4 v Záhřebu v roce 1969. Podklady pro vytvoření grafiky, nákresy, schémata a vzory barev, bylo možné zahraničním producentům, kteří vydávání Sýkorových serigrafií podnítili a zpočátku i převážně realizovali, snadno poslat přes hranice. Od etapy Linií přestávají mít grafiky těsnou souvislost s již realizovanými malířskými díly, pro jejich tisk jsou vytvářeny původní algoritmické koncepty, počítající s redukcí a vzájemným přizpůsobováním barev do soutisků. Význam grafické tvorby v Sýkorově díle stoupá v posledních letech také proto, že si v ní autor ověřuje i koncepty vytváření vzájemných vztahů obrazových objektů v grafických cyklech. Při bouřlivě vzrůstajícím zájmu o Sýkorovo dílo a při tomuto zájmu neodpovídající prezentaci jeho prací na veřejnosti, mu grafika v této etapě jeho tvorby umožňuje navázat spojení s diváky, kteří chtějí mít s jeho tvorbou osobní kontakt. Úhrnný soubor grafického díla Zdeňka Sýkory, takto poprvé vystavený, vykazuje při všech uvedených vztazích k jeho malbě vysokou uměleckou autonomii a je − při nedostupnosti možností seznámit se s celkem jeho malířského díla v souvislé instalaci − velmi účinnou připomínkou jeho výsadního postavení na české výtvarné scéně.
Jaroslav Vančát