Josef Váchal - Mezi Bohem a Ďáblem

Mezi Bohem a Ďáblem je název výstavy věnované rozporuplné ale navýsost přitažlivé osobnosti Josefa Váchala (1884-1969). K vidění je od 14.června do 29.července 2008 ve dvou výjimečných prostorách - v Portmoneu - Museu Josefa Váchala v Litomyšli a tamním Zámeckém pivovaru, na jehož rekonstrukci je podepsán architekt Josef Pleskot.

"Výstava představuje výběr z rozsáhlé a rozmanité tvorby umělce, jehož dílo je nezařaditelné a v kontextu vývoje českého výtvarného a literárního umění 20.století zdánlivě osamocené. Vznikalo v dobových souvislostech, a ač rozporuplné a kolísající, přitahuje nesporně zájem každé nové generace," říká kurátorka výstavy Rumjana Dačeva z Památníku národního písemnictví, které spolu se společností Smetanova Litomyšlí a nakladatelstvím Paseka výstavu připravilo.

Josef Váchal byl mužem mnoha zájmů i profesí - malířem, grafikem, kreslířem, ilustrátorem, grafikem, tvůrcem původních písem a autorských knih, vynálezcem nových grafických postupů. Rovněž spisovatelem, básníkem i vášnivým turistou. Společně s Františkem Koblihou, Janem Konůpkem, Janem Zrzavým a dalším patřil do druhé generace českého symbolismu, která v umělecké skupině Sursum(1910 - 1912) navazovala na podněty svých předchůdců z 90.let 19.století.

"Váchal věřil ve všemocnou imaginaci, v sílu umělecké fantazie a vnitřního vidění. Proces umělecké tvorby chápal jako působení souhry vyšších kosmických sil nezávislé na vůli jedince. Sám rozkolísán 'mezi Bohem a Ďáblem', mezi křesťanskou mystikou a satanismem, ale vnitřně neohrožený, trval na vlastní umělecké cestě bez ohledu na posměch a přehlížení uměleckých kritiků," charakterizuje tohoto umělce Rumjana Dačeva.

(tiskové zpravodajství PNP)

Malíř, grafik, kreslíř, ilustrátor, řezbář, typograf, tvůrce původních písem a autorských knih, vynálezce nových grafických postupů, spisovatel, básník a vášnivý turista Josef Váchal je jedním z nejpozoruhodnějších českých umělců první poloviny 20.století. Patřil společně s Františkem Koblihou, Janem Konůpkem, Janem Zrzavým aj. k druhé generaci českého symbolismu, která v umělecké skupině Sursum (1910-1912) navazovala na podněty svých předchůdců z 90.let 19.století. Váchalova tvorba, vyrůstající ze vzrušené představivosti, nočních děsů a snů, přinášela v českém umění ojedinělý a zcela nový obraz vnitřního světa nespoutaného vizionáře.
Váchal věřil ve všemocnou IMAGINACI, v sílu umělecké fantazie a vnitřního vidění. Proces umělecké tvorby chápal jako působení souhry vyšších kosmických sil nezávislé na vůli jedince. Sám rozkolísán „mezi Bohem a Ďáblem", mezi křesťanskou mystikou a satanismem, ale vnitřně neohrožený, trval na vlastní umělecké cestě bez ohledu na posměch a přehlížení uměleckých kritiků. K realizaci svých záměrů volně těžil z rozmanitých prvků soudobých a historických stylů, aniž by připouštěl porušování individualistických principů v umění. Významné místo ve Váchalově životě zaujímala literatura a kniha jako stěžejní zdroj inspirace. Po malířských začátcích se staly knižní tvorba a grafika, zejména barevný dřevoryt, středem jeho celoživotního díla.

Zde nacházel prostor pro realizaci všech svých schopností výtvarných i literárních. Symbolická díla, starověké texty a barokní postily, kramářské písně a krvavé romány, především však primitivní forma a hloubka výrazu dřevorytů ve starých tiscích, to vše poznamenalo rozhodujícím způsobem jeho dílo. Parafrázoval ve svých dílech expresivní středověké formy a výrazy s dávkou grotesknosti, odlehčující tragiku děje. Souběžně s knižní tvorbou vzniká řada cyklů, ilustrujících Váchalovy názory a postoje. V nich rozvíjí originální filozofické myšlenky, reaguje na aktuální životní události - varuje před válečnými hrůzami, rozjímá o historické minulosti krajiny, líčí zážitky z fronty I. světové války, medituje o životě a světě, pouští se do sociální kritiky společnosti, přemýšlí o poslední chvíli člověka, výtvarně interpretuje v cyklech literární díla svých současníků (O.Březiny , Fr.Kašpara, E.A.Poea.).
Výstava Mezi Bohem a Ďáblem představuje výběr z rozsáhlé a rozmanité tvorby umělce, jehož dílo je svou výjimečností nezařaditelné a v kontextu vývoje českého výtvarného a literárního umění 20.století zdánlivě osamocené. Vznikalo v dobových souvislostech, a ač rozporuplné a kolísající, přitahuje nesporně zájem každé nové generace.