Lenka Vilhelmová

Zrcadla – její kmotřička

objekty  obrazy  grafika  autorská kniha

Hledání a vyrovnávání se s daností – kmotřičkou, která je nám do postýlky dána a přetrvává v nás v obydlí v jeskyni a končí s námi v našem hrobě je symbolickou řadou běhu života.  Kmotřička – hodnoty zprostředkované a do naší mysli vkládané – jsou neustálým předmětem našeho vyrovnávání jako když hledíme do zrcadla hledajíce zpětné a budoucí odrazy a hledajíc tak své zasazení, kořeny,  ale i hledajíce budoucnost.

Mnoho z toho je i příkladem, že život je posvátný, že umění se dotýká tajemna, že je mýtotvorné, že přes všechny úžasné objevy moderní vědy v mikrokosmu je tu celý kosmos subjektivity.

Zrcadla – její kmotřička   je o vlastním domovu člověka, jímž protéká historie nikoli v  proměnlivosti událostí a dějů, ale v podobě metahistorie, jejíž konstanty a archetypy jsou záchytnými uzly sítě děje.

….  je konečně příkladem toho, co nerezignuje na krásu. Definujeme-li krásu jako souvztažnost přinášející libost, krása v tomto konkrétním případě spočívá zřejmě v tom, co je nezobrazené, a přesto přítomné : v onom polibku smrti ulpívajícím na plynutí subjektivity.