EVA ČAPKOVÁ
Když se v červnu letošního roku předávaly ceny za nejkrásnější knihy roku, soutěž je pořádaná Ministerstvem kultury a Památníkem národního písemnictví, cenu Vojtěcha Preissiga udělovanou Spolkem Českých bibliofilů získala básnická sbírka Modlitba kamene. Oratio lapidis básníka Jiřího Haubera, a to naprosto zaslouženě.

Avšak kniha, a zvláště bibliofilie, není dílem jednoho člověka, ale vždy prací kolektivní; kvalita spolupráce může být jednou z rozhodujících okolností, která zásadně ovlivní konečný výsledek. Modlitba kamene vděčí za svůj vznik šťastnému nápadu Jiřího Bernarda Krtičky propojit dvě tvůrčí osobnosti z okruhu svých přátel – výtvarníka Oldřicha Hameru (1944–2021) a básníka Jiřího Haubera (* 1963). Krtička jako historik umění znal dobře Hamerovu grafickou tvorbu inspirovanou podzemní říší hornin a minerálů, shodou okolností četl též rukopis dosud nevydané Hauberovy poemy Modlitba kamene, tematicky vycházející rovněž ze světa minerálů. Básník skladbu rozdělil do pěti částí o pěti desetiveršových strofách a věnoval ji pěti minerálům. Jeho výběr padl na polodrahokamy: achát, labradorit, mechový opál, sodalit a sagenit, lidově zvaný také Venušiny vlasy či Amorovy šípy a minerálům propůjčil duši.

Pro grafika Oldřicha Hameru byla nabídka ilustrovat knihu vítaným dobrodružstvím, jelikož se minerály a horninami zabýval již od svého mládí. V bývalém Československu mu nebylo umožněno studovat jeho vysněné obory mineralogii, geologii, paleontologii a ani výtvarné umění. Vyučil se proto nejprve zámečníkem a pracoval v dělnických profesích, později získal výuční list v oboru ofsetového tiskaře. Jeho přírodovědné záliby se však odrazily ve výtvarné tvorbě, které se vždy se zápalem věnoval. Byl žákem Vladimíra Boudníka (1924–1968), od něhož převzal techniku strukturální grafiky, ale také touhu a schopnost experimentovat s tiskovou plochou. Právě jeho hravý přístup k tiskovému procesu se ukázal při ilustraci knihy jako velice podstatný. Jak totiž přenést přírodní krásu na papír?

Dějiny umění prokázaly, že umění přírody nelze kopírovat, lze ho však do jisté míry procesuálně napodobit. Výhodou výtvarníka byla detailní znalost minerálního světa. Hamera znal naleziště, složení a využití kamenů. Nejvíce ho však přitahovaly formy, barvy a také obrazce, které v nich nacházel. Takovým úlovkům říkal „malující kameny“. Vypravoval se za nimi v rámci naší republiky, ale ve své bohaté sbírce měl zastoupeny minerály a horniny z celého světa. Konvenoval mu tudíž básníkův přístup ke kamenům:

V dlani mne obracet a pátrat ve mně budeš
v průsvitných krystalech se barvy rozhoří
nalezneš mračna z roztříštěné pěny
ledovce padající v strmých ledopádech
a k mrakům deroucí se gigantická pohoří

Katolicky založený Hamera vnímal krásu kamenů také jako prostředek kontemplace. Jejich barevné plochy mu sloužily ke zklidnění se, k usebrání, k meditaci. Výtvarník byl s kameny spojen takřka celou svou bytostí, přesto úkolu ilustrovat básnické texty předcházelo důkladné studium starých atlasů, ve kterých byly jednotlivé minerály vyobrazeny. Většinou se jednalo o litografický přenos. I když to nebyla technika, kterou by využil, analyzoval způsoby ztvárnění minerálů. Jejich podoby znal opravdu dopodrobna, jelikož ve své vlastní výtvarné tvorbě, která vznikala od poloviny šedesátých let, se k minerálům stále vracel jako k jednomu z hlavních inspiračních zdrojů. V době rekonvalescence po těžké nemoci po roce 2011 zachycoval pomocí akvarelu své vlastní sbírkové kusy, aby je tak uchoval jednou pro vždy. Jak však jejich vzezření přenést do média grafiky? Jak vytvořit matrici, ze které by mohl vytisknout desítky exemplářů?

Pro knihu vyrobil několik tiskových desek. Labradorit zhotovil z měděné matrice, kterou pojednal suchou jehlou, avšak při jejím tisku postupoval nekonvenčními způsoby tak, aby v monotypickém procesu dokázal napodobit labradorescenci minerálu. Při pohybu totiž kámen lomí světlo podle úhlu pohledu do různých barev:

Ty zatím zkoumáš skrytou plnost bytí
a úsměv překmitne Ti po tváři
když sevřeš matný labradorit v dlani
ke světlu nastavíš mu úhel
a kobaltová modř jej náhle prozáří

Pro mechový opál využil matrici z umakartu, který vyzkoušel již dříve jako materiál, kterým lze napodobit tvar kamene, a to především u svých monotypů na téma Máchova Máje. Laminát pojednal lakem a vytvořil tím desku strukturální grafiky. Podobnou strukturální techniku zvolil i pro sodalit. I tento však tiskl svými vlastními monotypickými způsoby, aby tak dosáhl žádaných optických kvalit. Na sagenit využil jednu ze svých matric aktivní grafiky z poloviny šedesátých let. Nejproblematičtější se však ukázala nápodoba achátu, a to nejen kvůli jeho typickým barevným vrstvám a inkluzím, což ilustrují nejen tato slova:

Nahlédneš do nitra jak do achátu řezem
kde v tenkých liniích se střídá spolu
s naděje barvou barva bolu
a jádro obkružují vlákna subtilní
s čarami chalcedonu čáry karneolu

Jedinečná podoba achátů se totiž dá výtvarnými technikami zachytit jen velice těžko. Hamera vyzkoušel několik tiskových desek, nesčetné způsoby tisku, ale žádná možnost se neukazovala jako ta pravá. U grafika to vedlo k jakési deziluzi, která mohla ukončit celý projekt, ale protože je kniha kolektivní dílo, Hamerovi nezbývalo nic jiného než pokračovat ve svém úsilí a najít způsob, jakým achát vytisknout. Jednalo se o kombinaci několika postupů, kterými dosáhl uspokojivého výsledku. Ukázal se jako vynikající grafik, který do ilustrací vložil nejen své schopnosti v oblasti grafiky, ale i své vědomosti z oblasti mineralogie. Nejedná se o tedy o pouhou povrchní imitaci viděného, ale o skutečné vcítění se do autorova textu a do světa, který poesie otevírá. Vedle kouzla barev a tvarů, magie minerálů, zde však nacházíme i o mnoho hlubší naléhavé podtóny:

Ty který v nesčetných vteřinách cítíš Věčnost
a v jedné Věčnosti i každou vteřinu
kdy chvíle má se naplní
Tvůj pohled dotkne se mne
až v dlani ruky Tvé konečně spočinu – ?

Ilustrace těchto veršů byl posledním Hamerovým výtvarným počinem. Odešel nečekaně 15. listopadu 2021. Tím se zdál být celý projekt opravdu u konce. Grafik totiž stačil vytvořit ilustrace jen k prvním desíti výtiskům. Původně bylo však plánováno na třicet kusů. Takto vznikla Modlitba kamene řady A. Bibliofilie v nákladu desíti kusů. Preferenční výtisky svázala do kůže Miroslava Krupková z Ateliéru Ve Stráni. Bibliofilie je nejen knižním skvostem, ale i holdem Oldřichu Hamerovi, jenž byl celoživotním obdivovatelem, sběratelem a milovníkem krásných kamenů. Znovu se ukázala nezastupitelná role Jiřího Bernarda Krtičky jako organizátora, kterému se podařilo sestavit tým na špičkové úrovni. Přizval také Bohuslava Šíra, který propůjčil knize celkový vzhled, navrhl grafickou úpravu, provedl sazbu a citlivě zpracoval obálku konvenující s obsahem knihy.

Z Hamerových tiskových desek se však nakonec podařilo vytisknout dalších patnáct exemplářů. Vznikla řada B obsahující originální grafické tisky. První dvě vydání jsou tedy bibliofilská. Pro běžné čtenáře vyšla řada C ve standardním knižním provedení s reprodukovanými Hamerovými ilustracemi a s obálkou Bohuslava Šíra.

I když se jednotlivé vazby liší, exempláře řady A jsou celokožené, řady B a C jsou opatřeny papírovou vazbou, můžeme na každé z nich vidět krystal, symbol síly, trvalosti, ale také čistoty a procesu transformace, symbol jasného myšlení či duchovního osvícení. Tím vším k nám promlouvá také Modlitba kamene.