EVA ČAPKOVÁ
Když se v červnu letošního roku předávaly ceny za nejkrásnější knihy roku, soutěž je pořádaná Ministerstvem kultury a Památníkem národního písemnictví, cenu Vojtěcha Preissiga udělovanou Spolkem Českých bibliofilů získala básnická sbírka Modlitba kamene. Oratio lapidis básníka Jiřího Haubera, a to naprosto zaslouženě.

Avšak kniha, a zvláště bibliofilie, není dílem jednoho člověka, ale vždy prací kolektivní; kvalita spolupráce může být jednou z rozhodujících okolností, která zásadně ovlivní konečný výsledek. Modlitba kamene vděčí za svůj vznik šťastnému nápadu Jiřího Bernarda Krtičky propojit dvě tvůrčí osobnosti z okruhu svých přátel – výtvarníka Oldřicha Hameru (1944–2021) a básníka Jiřího Haubera (* 1963). Krtička jako historik umění znal dobře Hamerovu grafickou tvorbu inspirovanou podzemní říší hornin a minerálů, shodou okolností četl též rukopis dosud nevydané Hauberovy poemy Modlitba kamene, tematicky vycházející rovněž ze světa minerálů. Básník skladbu rozdělil do pěti částí o pěti desetiveršových strofách a věnoval ji pěti minerálům. Jeho výběr padl na polodrahokamy: achát, labradorit, mechový opál, sodalit a sagenit, lidově zvaný také Venušiny vlasy či Amorovy šípy a minerálům propůjčil duši.

Pro grafika Oldřicha Hameru byla nabídka ilustrovat knihu vítaným dobrodružstvím, jelikož se minerály a horninami zabýval již od svého mládí. V bývalém Československu mu nebylo umožněno studovat jeho vysněné obory mineralogii, geologii, paleontologii a ani výtvarné umění. Vyučil se proto nejprve zámečníkem a pracoval v dělnických profesích, později získal výuční list v oboru ofsetového tiskaře. Jeho přírodovědné záliby se však odrazily ve výtvarné tvorbě, které se vždy se zápalem věnoval. Byl žákem Vladimíra Boudníka (1924–1968), od něhož převzal techniku strukturální grafiky, ale také touhu a schopnost experimentovat s tiskovou plochou. Právě jeho hravý přístup k tiskovému procesu se ukázal při ilustraci knihy jako velice podstatný. Jak totiž přenést přírodní krásu na papír?

Dějiny umění prokázaly, že umění přírody nelze kopírovat, lze ho však do jisté míry procesuálně napodobit. Výhodou výtvarníka byla detailní znalost minerálního světa. Hamera znal naleziště, složení a využití kamenů. Nejvíce ho však přitahovaly formy, barvy a také obrazce, které v nich nacházel. Takovým úlovkům říkal „malující kameny“. Vypravoval se za nimi v rámci naší republiky, ale ve své bohaté sbírce měl zastoupeny minerály a horniny z celého světa. Konvenoval mu tudíž básníkův přístup ke kamenům:

V dlani mne obracet a pátrat ve mně budeš
v průsvitných krystalech se barvy rozhoří
nalezneš mračna z roztříštěné pěny
ledovce padající v strmých ledopádech
a k mrakům deroucí se gigantická pohoří

Katolicky založený Hamera vnímal krásu kamenů také jako prostředek kontemplace. Jejich barevné plochy mu sloužily ke zklidnění se, k usebrání, k meditaci. Výtvarník byl s kameny spojen takřka celou svou bytostí, přesto úkolu ilustrovat básnické texty předcházelo důkladné studium starých atlasů, ve kterých byly jednotlivé minerály vyobrazeny. Většinou se jednalo o litografický přenos. I když to nebyla technika, kterou by využil, analyzoval způsoby ztvárnění minerálů. Jejich podoby znal opravdu dopodrobna, jelikož ve své vlastní výtvarné tvorbě, která vznikala od poloviny šedesátých let, se k minerálům stále vracel jako k jednomu z hlavních inspiračních zdrojů. V době rekonvalescence po těžké nemoci po roce 2011 zachycoval pomocí akvarelu své vlastní sbírkové kusy, aby je tak uchoval jednou pro vždy. Jak však jejich vzezření přenést do média grafiky? Jak vytvořit matrici, ze které by mohl vytisknout desítky exemplářů?

Pro knihu vyrobil několik tiskových desek. Labradorit zhotovil z měděné matrice, kterou pojednal suchou jehlou, avšak při jejím tisku postupoval nekonvenčními způsoby tak, aby v monotypickém procesu dokázal napodobit labradorescenci minerálu. Při pohybu totiž kámen lomí světlo podle úhlu pohledu do různých barev:

Ty zatím zkoumáš skrytou plnost bytí
a úsměv překmitne Ti po tváři
když sevřeš matný labradorit v dlani
ke světlu nastavíš mu úhel
a kobaltová modř jej náhle prozáří

Pro mechový opál využil matrici z umakartu, který vyzkoušel již dříve jako materiál, kterým lze napodobit tvar kamene, a to především u svých monotypů na téma Máchova Máje. Laminát pojednal lakem a vytvořil tím desku strukturální grafiky. Podobnou strukturální techniku zvolil i pro sodalit. I tento však tiskl svými vlastními monotypickými způsoby, aby tak dosáhl žádaných optických kvalit. Na sagenit využil jednu ze svých matric aktivní grafiky z poloviny šedesátých let. Nejproblematičtější se však ukázala nápodoba achátu, a to nejen kvůli jeho typickým barevným vrstvám a inkluzím, což ilustrují nejen tato slova:

Nahlédneš do nitra jak do achátu řezem
kde v tenkých liniích se střídá spolu
s naděje barvou barva bolu
a jádro obkružují vlákna subtilní
s čarami chalcedonu čáry karneolu

Jedinečná podoba achátů se totiž dá výtvarnými technikami zachytit jen velice těžko. Hamera vyzkoušel několik tiskových desek, nesčetné způsoby tisku, ale žádná možnost se neukazovala jako ta pravá. U grafika to vedlo k jakési deziluzi, která mohla ukončit celý projekt, ale protože je kniha kolektivní dílo, Hamerovi nezbývalo nic jiného než pokračovat ve svém úsilí a najít způsob, jakým achát vytisknout. Jednalo se o kombinaci několika postupů, kterými dosáhl uspokojivého výsledku. Ukázal se jako vynikající grafik, který do ilustrací vložil nejen své schopnosti v oblasti grafiky, ale i své vědomosti z oblasti mineralogie. Nejedná se o tedy o pouhou povrchní imitaci viděného, ale o skutečné vcítění se do autorova textu a do světa, který poesie otevírá. Vedle kouzla barev a tvarů, magie minerálů, zde však nacházíme i o mnoho hlubší naléhavé podtóny:

Ty který v nesčetných vteřinách cítíš Věčnost
a v jedné Věčnosti i každou vteřinu
kdy chvíle má se naplní
Tvůj pohled dotkne se mne
až v dlani ruky Tvé konečně spočinu – ?

Ilustrace těchto veršů byl posledním Hamerovým výtvarným počinem. Odešel nečekaně 15. listopadu 2021. Tím se zdál být celý projekt opravdu u konce. Grafik totiž stačil vytvořit ilustrace jen k prvním desíti výtiskům. Původně bylo však plánováno na třicet kusů. Takto vznikla Modlitba kamene řady A. Bibliofilie v nákladu desíti kusů. Preferenční výtisky svázala do kůže Miroslava Krupková z Ateliéru Ve Stráni. Bibliofilie je nejen knižním skvostem, ale i holdem Oldřichu Hamerovi, jenž byl celoživotním obdivovatelem, sběratelem a milovníkem krásných kamenů. Znovu se ukázala nezastupitelná role Jiřího Bernarda Krtičky jako organizátora, kterému se podařilo sestavit tým na špičkové úrovni. Přizval také Bohuslava Šíra, který propůjčil knize celkový vzhled, navrhl grafickou úpravu, provedl sazbu a citlivě zpracoval obálku konvenující s obsahem knihy.

Z Hamerových tiskových desek se však nakonec podařilo vytisknout dalších patnáct exemplářů. Vznikla řada B obsahující originální grafické tisky. První dvě vydání jsou tedy bibliofilská. Pro běžné čtenáře vyšla řada C ve standardním knižním provedení s reprodukovanými Hamerovými ilustracemi a s obálkou Bohuslava Šíra.

I když se jednotlivé vazby liší, exempláře řady A jsou celokožené, řady B a C jsou opatřeny papírovou vazbou, můžeme na každé z nich vidět krystal, symbol síly, trvalosti, ale také čistoty a procesu transformace, symbol jasného myšlení či duchovního osvícení. Tím vším k nám promlouvá také Modlitba kamene.

 

---

 

The soul of stone has no mouth. The prayer of stone dwells in the heart

EVA ČAPKOVÁ

When the Awards for the Most Beautiful Books of the Year were presented in June this year, a competition organized by the Ministry of Culture and the Memorial of National Literature, the Vojtěch Preissig Award, presented by the Association of Czech Bibliophiles, was won by the poetry collection Modlitba kamene (The Prayer of Stone). Oratio lapidis by poet Jiří Hauber, and deservedly so.

However, a book, and especially a bibliophile’s book, is not the work of one person, but always a collective effort; the quality of the collaboration can be one of the decisive factors that fundamentally influence the final result. Modlitba kamene owes its creation to Jiří Bernard Krtička’s happy idea to bring together two creative personalities from his circle of friends – the artist Oldřich Hamer (1944–2021) and the poet Jiří Hauber (* 1963). As an art historian, Krtička was well acquainted with Hamera’s graphic work inspired by the underground realm of rocks and minerals. Coincidentally, he also read the manuscript of Hauber’s as-yet-unpublished poem Modlitba kamene (Prayer of Stone), which also draws its theme from the world of minerals. The poet divided the composition into five parts of five ten-line stanzas and dedicated it to five minerals. His choice fell on semi-precious stones: agate, labradorite, moss opal, sodalite, and sagenite, also known as Venus‘ hair or Cupid’s arrows, and he gave the minerals a soul. For graphic artist Oldřich Hamera, the offer to illustrate the book was a welcome adventure, as he had been interested in minerals and rocks since his youth. In the former Czechoslovakia, he was not allowed to study his dream subjects of mineralogy, geology, paleontology, or even fine arts. He therefore first trained as a locksmith and worked in blue-collar professions, later obtaining an apprenticeship certificate in offset printing. However, his interest in natural sciences was reflected in his artwork, to which he always devoted himself with enthusiasm. He was a student of Vladimír Boudník (1924–1968), from whom he learned the technique of structural graphics, but also the desire and ability to experiment with the printing surface. It was his playful approach to the printing process that proved to be very important in illustrating the book. How to transfer natural beauty onto paper? Art history has shown that the art of nature cannot be copied, but it can be imitated to a certain extent through a process. The artist’s advantage was his detailed knowledge of the mineral world. Hamera knew the locations, composition, and uses of stones. However, he was most attracted to the shapes, colors, and patterns he found in them. He called such finds „painting stones.“ He traveled around the Czech Republic in search of them, but his rich collection included minerals and rocks from all over the world. He therefore agreed with the poet’s approach to stones: You will turn me in your palm and search within me colors will blaze in translucent crystals you will find clouds of shattered foam glaciers falling in steep icefalls and gigantic mountains rushing toward the clouds Hamera, a Catholic, also perceived the beauty of stones as a means of contemplation. Their colorful surfaces served to calm him, to collect his thoughts, to meditate. The artist was connected to stones with almost his entire being, yet the task of illustrating poetic texts was preceded by a thorough study of old atlases in which individual minerals were depicted. Most of these were lithographic transfers. Although this was not a technique he would use, he analyzed the methods of depicting minerals. He knew their forms in great detail, as he kept returning to minerals as one of his main sources of inspiration in his own artistic work, which he had been creating since the mid-1960s. During his convalescence after a serious illness in 2011, he captured his own collection pieces in watercolors in order to preserve them once and for all. But how could he transfer their appearance to the medium of printmaking? How did he create a matrix from which he could print dozens of copies? He made several printing plates for the book. He made the labradorite from a copper matrix, which he treated with a dry needle, but when printing it, he used unconventional methods so that he could imitate the labradorescence of the mineral in a monotype process. When moved, the stone refracts light into different colors depending on the angle of view: You are still exploring the hidden fullness of being and a smile crosses your face when you hold the dull labradorite in your palm and angle it toward the light and it suddenly glows with cobalt blue For moss opal, he used a matrix made of Formica, which he had previously tried as a material that can imitate the shape of stone, especially in his monotypes on the theme of Mácha’s Máj. He treated the laminate with varnish, creating a plate of structural graphics. He chose a similar structural technique for sodalite. However, he also printed this using his own monotype methods in order to achieve the desired optical qualities. For sagenite, he used one of his active graphic matrices from the mid-1960s. However, the most problematic proved to be the imitation of agate, not only because of its typical color layers and inclusions, which are illustrated not only by these words: You look inside like into agate through a cut where thin lines alternate with the color of hope and the color of pain and the core is surrounded by subtle fibers with lines of chalcedony and lines of carnelian The unique appearance of agate is very difficult to capture using artistic techniques. Hamera tried several printing plates and countless printing methods, but none of them seemed to be the right one. This led to a kind of disillusionment on the part of the graphic artist, which could have ended the entire project, but since the book is a collective work, Hamera had no choice but to continue his efforts and find a way to print agate. It was a combination of several techniques that achieved a satisfactory result. He proved to be an excellent graphic artist, who brought not only his graphic skills to the illustrations, but also his knowledge of mineralogy. This is not a mere superficial imitation of what he saw, but a true empathy with the author’s text and the world that poetry opens up. In addition to the charm of colors and shapes, the magic of minerals, we also find much deeper, urgent undertones here: You who in countless seconds feel Eternity and in one Eternity every second when the moment is fulfilled Your gaze touches me until I finally rest in the palm of Your hand – ? The illustration of these verses was Hamer’s last artistic work. He passed away unexpectedly on November 15, 2021. This seemed to mark the end of the entire project. The graphic artist had only managed to create illustrations for the first ten copies. However, thirty copies had originally been planned. This is how Modlitba kamene (Prayer of Stone) series A came into being. A bibliophile edition of ten copies. The preferential copies were bound in leather by Miroslava Krupková from the Ve Stráni studio. The bibliophile edition is not only a literary gem, but also a tribute to Oldřich Hamer, who was a lifelong admirer, collector, and lover of beautiful stones. Once again, Jiří Bernard Krtička proved to be an irreplaceable organizer, managing to put together a top-notch team. He also invited Bohuslav Šír, who gave the book its overall look, designed the layout, did the typesetting, and sensitively designed a cover that matched the book’s content. However, another fifteen copies were eventually printed from Hamer’s printing plates. Series B was created, containing original graphic prints. The first two editions are therefore bibliophile editions. For ordinary readers, series C was published in a standard book format with reproduced Hamer illustrations and a cover by Bohuslav Šír. Although the bindings differ, with the copies in series A being leather-bound and those in series B and C having paper bindings, we can see a crystal on each of them, a symbol of strength, durability, but also purity and the process of transformation, a symbol of clear thinking or spiritual enlightenment. All this is also conveyed to us by Modlitba kamene (Prayer of Stone).