Na toto téma aktuálně probíhá ve 2. patře Bílkovy vily v Praze dlouhodobá výstava František Bílek.

HANA LARVOVÁ
Raná tvorba mladého sochaře Františka Bílka (1872–1941), vznikající zhruba do konce prvního desetiletí 20. století, představuje to nejvýznamnější, co tento svérázný umělec vytvořil. Vznikala před více než sto třiceti lety jako dílo téměř vytržené z dobových uměleckých trendů – a právě tato originalita a nezávislost jí dodnes propůjčují zvláštní, tajemnou přitažlivost.

Tady je upravený text. Odstranil jsem zbytečné zalomení řádků tak, aby text plynule navazoval v rámci odstavců, ale zachoval jsem původní strukturu informací.

Bílek byl v pravém slova smyslu „univerzálním umělcem“. Věnoval se sochařství, kresbě i grafice, vytvářel autorské knihy, zabýval se uměleckým řemeslem a psal nábožensky laděné texty.

Nejvýrazněji se jeho originalita projevila v rané tvorbě, v níž formuluje svou osobitou interpretaci křesťanství jako spirituálního systému symbolů a alegorií. Postupně dospěl k vlastní verzi náboženského, esoterického synkretismu; vycházel z biblické symboliky Starého a Nového zákona, ale zároveň ji spojoval s novoplatonismem, gnostickými představami prvních století křesťanské éry i s motivy orientálních náboženství. Tento složitý, patosem a intenzivní emocionalitou prodchnutý prostor úvah o smyslu lidské existence se stal základem jeho expresivního díla. Všechny jeho části propojuje jedna hlavní vize – představa nepřetržité duchovní pouti člověka k „Poznání“.

Raná etapa je úzce spojena s grafickou tvorbou, která nejen doprovází, ale i zpětně ovlivňuje jeho sochařskou práci. První suché jehly vytváří Bílek již roku 1899, plně se však grafice, převážně litografii a dřevorytu, věnuje od roku 1905. Grafika se stává nedílnou součástí jeho autorských knih. Zatímco v prvním knižním díle Otčenáš (1901) se objevuje pouze několik litografií vedle reprodukcí kreseb a soch, další zásadní knihy Stavba budoucího chrámu v nás (1908) a Cesta (1909) jsou už graficky komplexní a představují „vizuální klíč“ k porozumění Bílkovu mystickému konceptu.

Ve Stavbě budoucího chrámu v nás popisuje nejen svoji křesťanskou vizi, ale i zamýšlené sochařské a grafické projekty. Kromě těchto intelektuálních podnětů prožíval tehdy mladý umělec i hluboká vnitřní traumata, vyvolaná náročnou meditací a asketickým způsobem života, spojená s opakující se vizionářskou zkušeností. Výsledkem byly i jeho první výrazně kontroverzní sochy, jako Golgota a Orba je naší viny trest (1902), které již naznačily dramatickou a duchovně exaltovanou povahu jeho budoucí tvorby.

Schurého Velcí zasvěcenci se stali jedním z hlavních inspiračních zdrojů Bílkových mystických představ i přímým předobrazem knih Cesta a Stavba budoucího chrámu v nás. S knihou se sice setkal už v Paříži, ale důkladně ji prostudoval až koncem 90. let díky Juliu Zeyerovi. Podle svědectví byla v jeho knihovně uložena hned vedle Bible. Schuré v ní představuje postavy velkých duchovních učitelů – od Rámy a Krišny přes Herma, Mojžíše, Orfea, Pythagora, Platóna až po Ježíše. Každý z nich je nositelem určité fáze duchovního vývoje lidstva, jednoho z velkých náboženství a filozofických konceptů dějin, které mělo své učedníky a šiřitele, svá mystéria, zasvěcení i legendy.

V litografickém cyklu Cesta Bílek tento koncept převádí do vlastní monumentální fresky o 37 litografiích, která sleduje nepřetržité putování lidstva za Pravdou. Začíná Pádem, pokračuje postavami Adama a Evy a starozákonními proroky, přechází k tajemným zasvěcencům a směřuje k prvním učedníkům Krista. Projekt Cesty promýšlel už od 90. let i jako sochařskou alej monumentálních postav, z níž se mu podařilo uskutečnit jen část – například sochu Mojžíše (1905) či pozdější sousoší Adama a Evy (1921).

Schurého vliv je patrný i ve druhém velkém spisu Stavba budoucího chrámu v nás (1908), doprovázeném jedenácti dřevoryty a čtyřmi světlotisky. Text sleduje „trýznivou cestu“ člověka životem, od narození až po zasvěcení v Předsíni chrámové, kterou vstupuje do Chrámu přírody, stvořeného Všemohoucím. V některých částech vychází Bílek ze Schurého téměř doslovně – například v popisu zasvěcování v síních egyptského chrámu. Tyto představy pak převedl mezi lety 1905–1908 do grafické podoby.

Obě autorské knihy – Cesta a Stavba budoucího chrámu v nás – tvoří základní pilíře Bílkovy tvorby a dodnes nám otevírají cestu k porozumění jeho jedinečnému, hluboce spirituálnímu světu.

Na toto téma aktuálně probíhá ve 2. patře Bílkovy vily v Praze dlouhodobá výstava František Bílek.

 

---

 

Journey of Initiation of František Bílek

HANA LARVOVÁ

The early work of the young sculptor František Bílek (1872–1941), created roughly up to the end of the first decade of the 20th century, represents ts the most significant part of what this distinctive artist produced. It emerged more than one hundred and thirty years ago as work almost torn away from contemporary artistic trends — and it is precisely this originality and independence that continue to lend it a peculiar, mysterious appeal.

Bílek was, in the truest sense, a “universal artist.” He devoted himself to sculpture, drawing, and graphic art, created artist’s books, engaged in the arts and crafts, and wrote religiously oriented texts. His originality manifested most strongly in his early work, in which he formulates his unique interpretation of Christianity as a spiritual system of symbols and allegories. Gradually, he arrived at his own version of religious, esoteric syncretism; he drew on biblical symbolism from the Old and New Testaments while also combining it with Neoplatonism, Gnostic ideas from the first centuries of the Christian era, and motifs from Eastern religions. This complex space — permeated with pathos and intense emotionality, filled with reflections on the meaning of human existence — became the foundation of his expressive work. All its parts are connected by one central vision: the idea of humanity’s continuous spiritual journey toward “Knowledge.” The early period is closely linked with his graphic work, which not only accompanies but also retroactively influences his sculptural practice. Bílek created his first dry point prints in 1899, but he devoted himself fully to printmaking — primarily lithography and woodcut — from 1905 onward. Graphic art became an integral part of his artist’s books. While his first book, The Lord’s Prayer (1901), contains only a few lithographs alongside reproductions of drawings and sculptures, his next major works, Building of the Future Temple Within Us (1908) and Journey (1909), are graphically complex and present a “visual key” to understanding Bílek’s mystical concept.

In Building of the Future Temple Within Us, he describes not only his Christian vision but also his intended sculptural and graphic projects. Together with the lithographic cycle Journey, the text of this book became the starting point for most of his later work. Alongside the theme of Christ, which Bílek worked on intensely in the second half of the 1890s, it is these two works that formulate the fundamental idea of his spiritual world In both books, Bílek responds to his experiences from a two- -year stay in Paris (1891–1892) and to the then very popular esoteric work The Great Initiates (Les Grands Initiés) by Edouard Schuré, subtitled The Secret History of Religions. His stay in France was crucial for the twenty-year-old Bílek. Thanks to the painter Zdenka Braunerová and her brother-in-law Élémir Bourges (1852–1925), a member of Péladan’s Rose-Croix movement, he gained access to intellectual artistic circles where secret doctrines, Hermeticism, occultism, Gnosis, and esoteric symbolism were cultivated. Braunerová likely also brought him to the first Salon de la Rose-Croix (1892), where Symbolist artists exhibited.

In addition to these intellectual influences, the young artist experienced deep inner traumas at the time, brought on by demanding meditation and ascetic living, coupled with recurring visionary experiences. These resulted in his first markedly controversial sculptures, such as Golgotha and Tilling Is the Punishment for Our Trespasses (1902), works that already foreshadow the dramatic and spiritually exalted nature of his future creations. Schuré’s The Great Initiates became one of the main sources of inspiration for Bílek’s mystical ideas and served as a direct model for the books Journey and Building of the Future Temple Within Us. Although he encountered the book in Paris, he studied it thoroughly only in the late 1890s thanks to Julius Zeyer. Testimony indicates that in his library it stood right next to the Bible. In the book, Schuré presents the great spiritual teachers — from Rama and Krishna through Hermes, Moses, Orpheus, Pythagoras, and Plato, all the way to Jesus. Each represents a particular stage in humanity’s spiritual development, one of the great religions or philosophical concepts in history, each with its disciples, mysteries, initiations, and legends. In the lithographic cycle Journey, Bílek transforms this concept into his own monumental fresco of 37 lithographs, depicting humanity’s unbroken journey toward Truth. It begins with the Fall, continues with Adam and Eve and the prophets of the Old Testament, moves toward mysterious initiates, and leads to the first disciples of Christ. Bílek had considered the Path project since the 1890s also as a sculptural avenue of monumental figures, but only part of it was realized — for example, the statue of Moses (1905) and the later sculpture of Adam and Eve (1921). Schuré’s influence is also evident in the second major work, Building of the Future Temple Within Us (1908), accompanied by eleven woodcuts and four collotypes. The text follows the “tormented journey” of a human being through life — from birth to the initiation in the Antechamber of the Temple, through which one enters the Temple of Nature created by the Almighty. In some sections, Bílek draws on Schuré almost verbatim — for instance, in the description of initiations in the halls of an Egyptian temple. He then translated these ideas into graphic form between 1905 and 1908. Together, these two artist’s books — Journey and Building of the Future Temple Within Us — form the foundational pillars of Bílek’s work and still offer us insight into his unique, deeply spiritual world. A long-term exhibition on this topic, František Bílek: Journey to the Temple Antechamber, is currently taking place on the 2nd floor of Bílek’s Villa in Prague.