München, 25. März 2025
GERHARD RICHTER
81 ZEICHNUNGEN ∙ 1 STRIP-BILD ∙ 1 EDITION
02.05. – 08.06.2025

EVA ČAPKOVÁ

Gerhard Richter vystavoval v Mnichově naposledy v roce 2021. Staatliche Graphische Sammlung letos uspořádala devadesáti tříletému umělci další výstavu. Nesla název: 81 Zeichnungen ∙ 1 STRIP-Bild ∙ 1 Edition a probíhala od 2. května do 8. června. SGS při té příležitosti uvedla: Tímto projektem SGS v Mnichově opětovně zkoumá otázku postavení kreslířského umění v 21. století jako zdroje v rámci výtvarného umění a zkoumá jeho roli jako existenciální formy vyjádření lidského intelektu a jeho tvořivé síly.

U vstupu na výstavu čekalo na návštěvníky prohlášení umělce, velký nápis: JIŽ NEMALUJI. Následně si diváci mohli přečíst krátký rozhovor kurátora výstavy Michaela Heringa s Gerhardem Richterem z ledna tohoto roku:
MICHAEL HERING: V posledních letech neustále překvapujete všechny nadšence výtvarného umění virtuózními kresbami. Jaký význam má pro vás kresba dnes?
GERHARD RICHTER: Malování už není možné. Jsem vděčný za to, že mohu alespoň ještě kreslit.
MH: Kresebně jsou Vaše práce vysoce komplexní. Máte před očima motiv ještě před prvním tahem, nebo vytváříte kompozici až během kreslení?
GR: Částečně tak, částečně onak. Jinými slovy, obojí je vždy předpokladem.
MH: Vytváříte mimořádně husté kompozice, které jsou kreslířsky pečlivě zpracovány, a prokládáte je volnými liniemi. Jaký máte důvod k tomu, abyste v jedné kresbě konfrontoval nejrůznější kreslířské techniky?
GR: Je to zábava.
MH: Mám dojem, že v interakci kreslířských prostředků modelujete prostorové útvary. Jaký umělecký zájem sledujete v těchto abstraktně-konstruktivních, monumentálně působících kompozicích?
GR: Možná bych chtěl, aby kresby hodně vyprávěly.
MH: Do barevného toku akvarelů kreslíte. Vylepšujete náhodný tok barvy? Anebo jinak: Jaký prostor přenecháváte náhodě, kterou umíte využít v celém svém díle jako aktuální umělecký prostředek?
GR: Pouhá náhoda je zřídka dobrá, musím na tom pracovat.
MH: Pro mnichovskou výstavu jste se rozhodl postavit kresby proti nově vytvořenému strip-paintingu. Také u strip-paintingu vám pomáhá náhoda. Je tedy náhoda společným jmenovatelem, který obsahově spojuje aktuální kresby s tímto monumentálním obrazem, i když jsou tak odlišné?
GR: Myslím, že ano.
MH: Zajímáte se především o světy obrazů, které vznikají, nebo si spíše vychutnáváte kreslířské jevy jako linka, šrafura, lazura, barva, černá a bílá?
GR: Světy obrazů.
MH: Jaký význam má pro vás kreslení v rámci vašich každodenních povinností, jako jsou schůzky, odpočinek, rozhovory, setkání atd.?
GR: Bohužel, nekreslím každý den, ale vždycky je to radost.
MH: Všechny listy jsou na přední straně viditelně a přesně datovány, což se zdá být poněkud neobvyklé. Mám dojem, že divák může v kresbách číst jako v deníkových listech. Jaký význam má pro vás chronologické uspořádání?
GR: Pravděpodobně se mi to líbí.
MH: Můžeme říci, že jako malíř jste dosáhl všeho. Vaše dílo píše historii umění. Existují nějaké otázky v kresbě, se kterými se potýkáte stejně jako v malbě? Je Vaše kresba výrazem neklidu nebo vnitřního uspokojení?
GR: Na to nedokážu odpovědět.

Když si návštěvník přečetl tento rozhovor na úvodním panelu, vydává se chodbou, kterou po stranách lemují vitríny, ve kterých obvykle může obdivovat grafické listy či kreslířskou tvorbu umělců. Cesta do hlavního výstavního sálu byla však tentokrát prázdná, a to jistě ne z toho důvodu, že nebylo co vystavovat. Až v předposlední vitríně po pravé straně byla umístěna v názvu výstavy slibovaná fotoedice. Jednalo se o fotografii malby „Lebka“ z roku 2017. Byla vytištěna na silně reflexním skle Antelio ve velikosti 55 x 50 cm. Lebka, ve které se odráží sám divák, a která je symbolem pomíjivosti, a také palčivé prázdno vitrín, společně s větou – „již nemaluji“, která ještě člověku doznívá v hlavě, vyvolávaly na úvod smíšené, zneklidňující až nepříjemné pocity.

Tyto se však rázem rozplynuly, když jste se ocitli v hlavním sále, jemuž na stěně, jenž tvoří předěl obrovské výstavní síně, vévodil jeden z umělcových obrazů, který dobře známe. Strip-painting, tedy obraz, který se skládá z tenkých barevných proužků. Exemplář, který měřil 2 x 4 metry, byl zhotoven přímo pro Mnichov a vytvářel určitý antipod k ostatním 81 kresbám o velikosti A4. Strip-painting vzniká tak, že umělec pomocí počítače rozloží svůj vlastní abstraktní obraz na stále menší a menší segmenty, které rovněž multiplikuje pomocí osových zrcadlení a znovu skládá. Výsledkem je kombinace zdánlivě náhodně nalezených lineárních motivů a třídící tendence, která jim propůjčila nové uspořádání v rámci výsledného celku.

Opravdu to byla právě práce s náhodou, která strip propojovala s ostatními kresbami. I když i zde se jedná o náhodu ne zcela náhodnou, ale do značné míry řízenou vědomím umělce. Jednalo se o práce, které vznikly v období posledních tří let. Všechny byly rámovány do jednoho typu rámů o stejné velikosti a byly zavěšeny za sebou na stěně tak, že připomínaly filmový pás. Tím však veškerá uniformita končila – grafické sbírky na tomto místě hovoří o asketické přísnosti – a Richter před divákovýma očima rozehrál hru barevných skladeb a kresebných postupů sahajících od kresby tužkou, uhlem, tuší až po akvarel. Všechny kresby byly čistě abstraktní a cílily na rozpoutání divákovy fantazie.

Vystaveno bylo několik odlišně zpracovaných cyklů. Všechny však byly shodně signované tužkou nebo propiskou a na den přesně datované. Divák měl tedy skutečně před sebou něco jako deník či onen filmový pás, na němž měl možnost pozorovat neustále se měnící abstraktní figuru. Měl před sebou stále nové a nové vhledy do fantazijních světů. U jednotlivých kreb se již nenacházely žádné popisky, což přispělo k celkové čistotě prezentace. Popisky bylo možné vynechat jednak z toho důvodu, že vše důležité bylo uvedeno přímo na kresbách, a jednak pro ohromnou sílu a působivost, kterou tyto kresby disponovaly. Poctivé řemeslo vynikající svou kvalitou a zkušenost se zde setkaly se snem a fantazií. Tento způsob instalace si však může dovolit opravdu jen malá hrstka umělců, a k nim právě Richter nikoli bezdůvodně patří. Tím, že kresby nepojmenoval, dokonce neuvedl ani techniky, přenechal značný prostor divákově představivosti. Člověk může přistupovat ke kresbám zcela nepředpojatě, bez jakéhokoliv interpretačního záměru, byť jen částečně naznačeného umělcem.

Na kresbách byly k vidění šedé valéry, které horizontálně uspořádané a protnuté liniemi připomínaly krajiny, dále šedé kresebně ohraničené plochy vytvářející abstraktní kompozice, které byly plné pohybu, jakéhosi vegetativního růstu. Pokud divák přešel k dalším dílům, objevoval akvarely kombinované s kresbou tužkou. Jemně namodralé a šedé tóny společně s bílými plochami připomínaly oblačné struktury. Bylo však také viditelné, že umělec pomocí geometricky konstruovaných linií propůjčuje chaosu řád, usměrňuje toky barev, vykrývá prostory, které měly zůstat nepojednané. Někdy přidával i barevné odstíny žluté, červené, ale především hnědých tónů. Některé z těchto forem připomínaly lidské postavy, prostorové obrazce či architekturu. Náhoda byla usměrňována, mohla působit pouze tam, kde jí to umělec dovolil.

Michael Hering v jednom z interview k výstavě prozradil, že Richter využívá i tisk, který rozšiřuje kresbou. Tento postup nazval „kolážování tužkou“ 1. Richter vychází z určité předlohy, například svého vlastního akvarelu, který si vytiskne, dále zpracovává a interpretuje. Volí si svůj vlastní podnět, který se mu stává výchozím bodem dalšího tvoření. I proto Hering upozorňuje v doprovodné publikaci na Leonarda da Vinciho a jeho známý návod budoucím malířům, jak hledat inspiraci v bezpředmětném. Da Vinci v něm uvádí například staré oprýskané zdi či povrchy mramoru, náhodně vzniklé struktury, které je možné chápat jako výchozí podnět uměleckého díla. Podobně můžeme chápat i náhodu Richterovu, tedy jako stimul a zároveň jako cíleně využívaný výtvarný prostředek.

Hering současně cituje i samotného Richtera, který od interpretace náhodných struktur vyžaduje ještě víc. Snaží se je totiž naplnit obsahy: „Vždy mě v zásadě fascinovaly náhodné jevy. Například nejrůznější nálezy v přírodě, skvrny na zdech, zbytky barev atd. – a samozřejmě také tyto poloautomaticky vznikající pohledy, které lze vytvořit pomocí prolínání barev. […] A pak jde o otázku, co nám tyto „obrazy“ sdělují, jakou kvalitu mají, zda mohou být něčím víc než jen nějakým způsobem zajímavé. To je těžké.“

Na dalších kresbách byly vidět spletité formy a expresivní hutné linie. Jiné kresby byly čistě lineární. U dalších jsme se mohli domnívat, že umělec využil i frotáž, tak známou od umělce, pro kterého byl da Vinci také velkým vzorem, Maxe Ernsta. Z některých kreseb jako by na nás koukaly oči neznámých stvoření. U další skupiny prací pak převládla barva. Sytou zeleň umělec kombinoval s kresbou tužkou. Další barevné tóny byly jemné a pastelové, jako oranžová nebo růžová, ve kterých se rozpouštěla černá tuš, kterou usměrňovaly linie, tělesa a světelné body. Avšak v podstatě v každé z kreseb byla cítit konstruktivní tendence, tendence najít a vybudovat řád v chaosu, využít náhody a dát jí smysl.

Byl to také sám Gerhard Richter, kdo byl odpovědný za způsob instalace, komponoval každou z jednotlivých stěn. Kresby řadil tematicky a chronologicky, i když někdy udělal výjimku. K tomuto účelu si nechal ve svém kolínském ateliéru vyrobit model mnichovské výstavní síně. V tisku se ihned objevily zprávy o této výstavě, která byla pojímána jako senzace. Nové a překvapující kresby Gerharda Richtera! Bayerisches Rundfunk při této příležitosti napsal, že se nejedná o žádné pozdní dílo, a že Richter svými kresbami překvapuje. Také Hering prozradil, že v Mnichově má člověk spíše pocit, že se dívá na dílo mladého umělce. „Takže mi kolegové řekli, že to vypadá, jako by to udělal třicátník.“

Ale, nelžeme si do kapsy, jedná se o pozdní dílo, ale o pozdní dílo jednoho z nejvýznačnějších německých současných umělců. Samo označení nemusí být ale chápáno negativně. Richter je totiž důkazem toho, že tvůrčí síla je nezdolná. Pokud umělec nemůže malovat, kreslí nebo vykonává jinou činnost, která umožňuje průchod jeho tvůrčí potenci. Pokud nemůže tvořit ve velkých formátech, spokojí se s malými. Dodejme, že bychom rozhodně neměli ani v dnešní době rozmáchlých gest vnímat malý formát jako něco druhořadého.

Richter nachází vždy nové cesty uměleckého ztvárnění, takové postupy, které mu vyhovují. Přitom se neopakuje, nerozmělňuje své vlastní dílo. Jeho pozdní tvorba je stejně inovativní a kvalitní jako předchozí tvůrčí fáze. Celou jeho uměleckou drahou totiž prostupuje snaha o zkoumání lidského vnímání, o iritaci našich smyslů a vžitých představ. Podařilo se mu také to, o čem mluvil v úvodním rozhovoru – rozvyprávět své obrazy. Jsou to body, linie, křivky, plochy, skrumáže forem a barevné tóny, které se stávají zásadními komunikačními činiteli v tomto procesu, který vyvolává prožitek neuchopitelný slovy. Richter výstavou znovu potvrdil, proč patří k nejdůležitějším a také nejdražším, chceme-li uvádět i toto měřítko, autorům.

Bohužel Staatliche Graphische Sammlung si nemohou z finančních důvodů dovolit odkoupit žádnou z vystavených kreseb, které následně poputují do newyorské aukční galerie Zwirner a odtud pravděpodobně do celého světa.

1 [https://www.br.de/nachrichten/kultur/gerhard-richter-pinakothek-der-moderne-zeigt-seine-neuen-werke,Uk1GaIb](https://www.br.de/nachrichten/kultur/gerhard-richter-pinakothek-der-moderne-zeigt-seine-neuen-werke,Uk1GaIb).
2 Henin, Michael: Der Veregeblichkeit gewidmet. Im memoriam Franz-Joachim Verspohl, in: Gerhard Richter. 81 Zeichnungen ∙ 1 STRIP-Bild ∙ 1 Edition, Köln 2025, s. 123.
3 Gerhard Richter, zit, n. Schwarz, Dieter: Gerhard Richter. Zeichnungen 1964–1999, Werkverzeichnis, Düsseldorf 1999, s. 46., zde přeloženo do českého jazyka a citováno podle: Gerhard Richter. 81 Zeichnungen ∙ 1 STRIP-Bild ∙ 1 Edition, Köln 2025, s. 123–124.
4 Viz: [https://www.br.de/nachrichten/kultur/gerhard-richter-pinakothek-der-moderne-zeigt-seine-neuen-werke,Uk1GaIb](https://www.br.de/nachrichten/kultur/gerhard-richter-pinakothek-der-moderne-zeigt-seine-neuen-werke,Uk1GaIb).
5 Tamtéž.

 

---